Neděle 31. 7. 2022 – 18. neděle během roku
Kaz 1,2; 2,21-23
Marnost nad marnost – praví Kazatel – marnost nad marnost, všechno je marnost. Vždyť se stává, že někdo pracuje moudře, rozvážně a úspěšně, a nakonec to dá do vlastnictví jinému, kdo na tom nepracoval. I to je marnost a velké zlo. Co má člověk za všechno svoje namáhání a snahu, s níž se plahočí pod sluncem? Ano, po všechny dny má jen starosti; trápení je jeho zaměstnáním, ani v noci si jeho srdce neodpočine. I tohle je marnost.
Kazatelův výrok se zdá velmi skeptický a jako by bral člověku chuť se o něco snažit. Je-li všechno marnost, pak proč se namáhat! Nicméně této skeptické konstataci lze rozumět i jinak, a to ve smyslu varování, aby člověk nepřikládal svému snažení větší význam, než má mít. Je třeba žít život naplno, radovat se z toho, co přináší, pokud je čas. Všechno, co na tomto světě máme, všechno, co děláme, je relativní. Nic z toho si nevezmeme s sebou na věčnosti či do smrti. Jen jedno jediné, a tím je láska. Jestliže svůj život, své námahy, svá usilování, své zisky i ztráty spojujeme s láskou, mají hodnotu, která nikdy nezmizí.
Kol 3,1-5.9-11
Bratři! Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co (pochází) shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co (pochází) shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě. Umrtvěte proto všechno, co je ve vašich údech pozemského: smilství, nečistotu, chlípnost, zlou žádostivost a chamtivost, která je modloslužbou. Neobelhávejte jeden druhého. Svlečte ze sebe člověka starého s jeho počínáním, a oblečte (člověka) nového, který se obnovuje k (správnému) poznání, aby se podobal svému Stvořiteli. Tady už není Řek nebo Žid, obřezaný nebo neobřezaný, barbar, Skyta, otrok nebo člověk svobodný, ale všecko a ve všem je Kristus.
Autor listu mluví o vzkříšení s Kristem. Tím mám ovšem na mysli křest a jeho důsledek, tedy život ve spojení s Kristem, který teprve vyvrcholí definitivním vzkříšením do věčnosti. Avšak již tady musí křesťan žít způsobem adekvátním změně jeho statusu, tedy žít svatě. To není nic nerealizovatelného, jak plyne z autorových slov a jeho katalogu neřestí, který vymezuje, co nemá křesťan dělat. Jde tak jako tak jen o hlavní obrysy, hlavní hříchy a neřesti, které autor ve své době vidí. Oblečení nového člověka znamená obnovení původního obrazu, k němuž byl člověk stvořen. V tomto obrazu, obnoveném skrze Krista, už nehrají dobově důležité sociální rozdíly žádnou roli. Starověk je považoval za velmi důležité, v Kristu jsou však vyřazeny ze své důležitosti.
Lk 12,13-21
Někdo ze zástupu požádal Ježíše: „Mistře, řekni mému bratrovi, aby se rozdělil se mnou o dědictví!“ Odpověděl mu: „Člověče, kdo mě ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?“ Potom jim řekl: „Dejte si pozor a chraňte se před každou chamtivostí. Neboť i když má někdo nadbytek, jeho život není zajištěn tím, co má.“ Pověděl jim toto podobenství: „Jednomu bohatému člověku se na poli hojně urodilo. Uvažoval tedy sám pro sebe: `Co udělám? Vždyť už nemám, kam svou úrodu uložit! Tohle udělám,' řekl si, `strhnu své stodoly, vystavím větší a tam složím všechno své obilí i své zásoby. Pak si mohu říci: Máš velké zásoby na mnoho let. Klidně si žij, jez, pij, vesele hoduj!' Bůh mu však řekl: `Blázne, ještě této noci budeš muset odevzdat svou duši; a čí bude to, co jsi nashromáždil?' Tak to dopadá s tím, kdo si hromadí poklady, ale není bohatý před Bohem.“
Ježíš odmítá se nechat zatáhnout do sporů o dědictví. Nejspíš proto, že v něm obě strany chtěly tu druhou ošidit. Ježíš varuje před chamtivostí, před touhou mít stále víc, a falešnou představou o zajištění života co největším majetkem. To vůbec není zbytečné varování ani dnes. Člověk se musí rozumně starat, aby zajistil své životní potřeby a nebyl druhým a společnosti na obtíž, ale to se nesmí stát hlavním cílem života. Dnes jsme posedlí touhou po předcházení jakémukoliv riziku, zajišťujeme se čím dál víc – a pak najednou přijde něco: covid, válka…, co naše jistoty, úspory a bezpečí smete. Je třeba žít tak, aby člověk mohl v klidu odejít s vědomím, že jeho život nebyl zbytečný, že měl smysl, že byl obdarováním pro něj i pro druhé lidi. Je mnohem lepší spoléhat na lásku a přátelství než na hmotné statky. Pokud je člověk má a dělí se s těmi, kdo to potřebují, nevyjde naprázdno. Je bohatý před Bohem, je bohatý ve svém srdci. Majetek je důležitý, neseme za něj zodpovědnost, je nám propůjčen, a i když leckdy nás stál mnoho úsilí, je určen pro zachování a rozvoj života , a to nejen našeho vlastního, ale i ostatních. „Co máš, co bys nebyl dostal?“, říká sv. Pavel. Je třeba se umět dělit, jen tak může společenství i společnost růst.
