Neděle 14. 8. 2022 – 20. neděle v mezidobí
Jer 38,4-6.8-10
Úředníci řekli králi: „Ať je zabit tento člověk, neboť oslabuje ruce bojujícího mužstva, které zůstalo v tomto městě, i ruce všeho lidu, když k nim mluví takové řeči, protože nehledá tento člověk blaho tohoto lidu, ale jeho neštěstí.“ Král Sidkijáh pravil: „Hle, je ve vašich rukou“ – neboť král proti nim nic nezmohl. Vzali tedy Jeremiáše a uvrhli ho do cisterny královského prince Malkijáha, která byla ve vězeňském dvoře; spustili Jeremiáše po provazech do cisterny, ve které nebyla voda, ale jen bahno; a Jeremiáš zapadl do bláta. Etiopan Ebedmelech vyšel z královského paláce a řekl králi: „Můj pane, králi, tito muži se dopustili zlého činu vším, co spáchali proti proroku Jeremiášovi, když ho vsadili do cisterny. Umře v ní hladem, neboť v městě už není chléb.“ Tu rozkázal král Etiopanu Ebedmelechovi: „Vezmi s sebou odtud tři muže a vytáhni proroka z cisterny, dřív než umře.
Jeremiášova slova jsou trnem v oku královských úředníků. Ani král se jim nedokáže postavit, ačkoliv dobře ví, že jednají špatně. Klidně jim Jeremiáše vydá, aby jej zahubili. Mocní podléhají velmi často manipulaci, protože mají strach o své postavení, a jsou bezohlední, protože vidí jen sami sebe. Na konkrétních lidských životech jim nezáleží. V králi Sidkijáhovi se sice hnulo trochu svědomí, když už byl mimo dosah svých úředníků, takže z podnětu de facto cizince (Etiopana) nechá Jeremiáše zachránit od jisté smrti, ale ve skutečnosti mu na něm stejně nezáleží.
Kontrast mezi jednáním někoho, kdo stojí mimo vyvolený lid, a přesto ctí spravedlnost, a těch, kteří reprezentují vyvolený národ a vědí, co od nich Hospodin žádá, je očividný. Často mají lidé mimo posvátná společenství (včetně církve) větší cit pro spravedlnost, větší soucit a ochotu se nasadit pro dobrou věc než příslušníci oněch společenství. Nejsou tak zaslepeni posvátnými výmluvami.
Žid 12,1-4
Bratři! Nesmírné je množství těch, kteří se na nás dívají! Odhoďme proto všechno, co by nás mohlo zatěžovat, hřích, do kterého se (člověk) snadno zaplete, a vytrvale běžme o závod, který je nám určen. Mějme oči upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází a on ji vede k dokonalosti. Místo radosti, která se mu nabízela, vzal na sebe kříž a nic nedbal na urážky; nyní sedí po pravé straně Božího trůnu. Myslete na toho, který snesl, když mu hříšní lidé prudce odporovali, abyste neumdlévali a vnitřně neochabovali. Vždyť jste v boji proti hříchu ještě nekladli odpor až do krve.
Autor Listu Židům apeluje na své adresáty, aby se řídili Ježíšovým příkladem a v síle jeho milosti dokázali vzdorovat zlu. Jejich jednání není jen jejich vnitřní záležitostí, protože podle nich soudí okolní svět pravdivost jejich víry, věrohodnost nauky a církve.
Lk 12,49-53
Ježíš řekl svým učedníkům: „Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul! V křest mám být ponořen, a jak je mi úzko, než bude vykonán! Myslíte, že jsem přišel dát mír na zemi? Ne, říkám vám, ale rozdělení. Od nynějška totiž bude rozděleno pět lidí v jednom domě: tři proti dvěma a dva proti třem. Budou rozděleni otec proti synovi a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni.
Tento náročný text boří naše představy o „pacifistickém“ a nekonfliktním Ježíši. Ježíš tu vystupuje s velmi radikálním nárokem na toho, kdo jej chce vzít vážně, kdo se rozhodl jej následovat. Toto rozhodnutí může vést až ke konfliktům s těmi nejbližšími. Ježíš neříká, že je to nezbytné nebo dobré, ale že rozhodnutí pro něj, víra a život z víry, narážejí nebo mohou narážet na odpor v tom nejužším společenství. Tak tomu bylo, nepochybně na počátku velmi silně, ale tak tomu je mnohdy i dnes. Ježíš není politickým činitelem (římští císaři se považovali za pány světa a mírotvorce, zejména pak císař Augustus, jehož období vlády bylo ve znamení tzv. Pax Romana), nezajišťuje prosperitu a pohodlnou existenci, nýbrž žádá od svých následovníků radikální rozhodnutí, odvahu čelit problémům, vyjít z vlastní rodiny, potažmo z vlastních zajetých kolejí, z vlastních tradic a představ. To vytváří i generační střet, jak je v textu metaforicky popsán. I Ježíš sám se musel vůči své rodině a jejich nárokům na něj vymezit.
Kéž by nás dnes radikalita Ježíšova nároku ještě vzrušovala, kéž by nést vedla k opuštění naší pohodlnosti a k odvaze hledání nových cest, k rozchodu s tím, co je již překonané, nefunkční, formální a odumřelé!
