Pondělí 15. 8. 2022 – slavnost Nanebevzetí P. Marie (20. neděle v mezidobí)

Zj 11,19a;12,1.3-6a.10ab

Boží chrám v nebi se otevřel a ukázala se v něm archa jeho úmluvy. Pak se objevilo na nebi veliké znamení: žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou z dvanácti hvězd kolem hlavy. Potom se objevilo na nebi další znamení: veliký ohnivě rudý drak se sedmi hlavami a deseti rohy a na každé hlavě měl čelenku. Ocasem smetl třetinu hvězd z nebe a svrhl je na zem. Ten drak se postavil před ženu, která měla rodit, aby pohltil její dítě, jakmile ho porodí. A porodila syna, chlapce, toho, který má vládnout všem národům železným prutem. Avšak její dítě bylo uchváceno do nebe k Bohu, k jeho trůnu. Žena pak uprchla na poušť, kde měla místo připravené od Boha. Tu jsem uslyšel hlasité volání v nebi: „Od nynějška patří vítězství, moc a královská vláda našemu Bohu a panování jeho Pomazanému.“

Je velmi pravděpodobné, že původní autorova idea se vztahovala k ženě oděné sluncem jako symbolu Božího lidu (starozákonního i novozákonního). V rámci toho pak lze tento symbol aplikovat i na Pannu Marii, protože ona je spojnicí obou epoch – je dcerou sionskou a zároveň je začátkem nového etapy Božího vyvolení. Jako dcera sionská je matkou Mesiáše a zároveň i prvotinou církve.

Narození Mesiáše je výrazem Boží svrchované vlády, byť to v pozemské realitě není tak snadno vždy vnímatelné. Dějiny spásy jsou tu shrnuty v kostce, metaforickým vyjádřením. Dítě je hned po narození uchváceno do nebe, takže drak je nemůže zasáhnout. Metafora vyjadřuje skutečnost, že přes to, že Ježíš byl zabit, zemřel na kříži, nebyl od Boha opuštěn a je po Boží pravici. 

1 Kor 15,20-27a

Bratři! Kristus vstal z mrtvých, a to jako první z těch, kteří zesnuli. Protože smrt přišla skrze člověka, přijde skrze člověka také vzkříšení mrtvých. Jako totiž pro spojení s Adamem všichni propadli smrti, tak pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu. Ale každý v tom pořadí, jaké mu patří: na prvním místě je Kristus, pak ti, kteří jsou Kristovi, až přijde. Potom nastane konec, až odevzdá své království Bohu a Otci a až zlomí (vládu) všech možných knížat, mocností a sil. On totiž musí kralovat, ‚dokud mu (Bůh) nepoloží všechny jeho nepřátele k nohám‘. Jako poslední nepřítel pak bude zničena smrt. ‚Všechno‘ totiž (Bůh) ‚podřídil pod jeho nohy‘.

V Kristu je celé stvoření obnoveno a povoláno k plnosti života. Až nastane okamžik konce tohoto stvořeného světa, zanikne zlo s definitivní platností a celé stvoření bude naplněno Boží slávou, Boží přítomností.

Lk 1,39-56

V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem Svatým a zvolala mocným hlasem: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se živě a radostně pohnulo v mém lůně. Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!“ Maria řekla: „Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici. Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení, že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté a jeho milosrdenství /trvá) od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. Mocně zasáhl svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně. Mocné sesadil z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou. Ujal se svého služebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství, jak slíbil našim předkům, Abrahámovi a jeho potomkům navěky. Maria zůstala u Alžběty asi tři měsíce a pak se vrátila domů.

Maria spěchá ke své příbuzné, aby jí byla na blízku v rozhodující události jejího života. Její starost o Alžbětu je překonána sdělením o velikosti události, která se počala odehrávat v Mariině lůně. Na Marii spočinula plnost Božího požehnání, což ovšem vůbec neznamená, že její život bude snadný. Maria reaguje chvalozpěvem na Boží velikost a moudrost.

Setkání dvou žen zjevuje světu zásadní událost jeho dějin. Bůh je Bohem chudých, unavených, zarmoucených. A to až dodnes. Tváří v tvář současnému dění není snadné to takto vidět, otázku po Bohu a jeho spravedlnosti se vynořuje s velkou naléhavostí. V této situaci nám nezbývá než věřit v pravdivost a sílu tohoto chvalozpěvu na Boží věrnost a spravedlnost. Ani v této válce Bůh ještě neřekl své poslední slovo. Snažím se věřit, že i dnes mocné sesazuje z trůnu a ponížené povyšuje a ujímá se těch, kdo trpí bezpráví, násilí, bídu.