Úterý 16. 8. 2022 – 20. týden v mezidobí

Ez 28,1-10

Hospodin mě oslovil: „Synu člověka, řekni tyrskému vladaři: Tak praví Pán, Hospodin: Tvé srdce zpyšnělo a říká: `Jsem bůh, na božím trůnu bydlím uprostřed moře.' Přestože jsi člověk, a žádný bůh, pokládal ses za Boha. Hle, jsi moudřejší než Daniel; nic tajného není před tebou skryto. Svou moudrostí a chytrostí sis zjednal bohatství; zlato a stříbro jsi shromáždil do svých pokladnic. Svou velikou moudrostí, svým obchodem jsi rozmnožil své bohatství, pro ně zpyšnělo tvé srdce. Proto tak praví Pán, Hospodin: Poněvadž se pokládáš za Boha, hle – přivedu na tebe cizince, nejsurovější z národů, vytáhnou meč na tvoji bezpečnost, moudrost, znesvětí tvé povýšené chování. Svrhnou tě do propasti, skončíš ukrutnou smrtí těch, kdo byli zabiti v hlubině moří. Či řekneš před svými vrahy: `Jsem bůh'? Jsi člověk, a žádný bůh, v moci těch, kdo tě zabijí. Rukou cizinců zemřeš smrtí neobřezanců, neboť já jsem tak řekl“ – praví Pán, Hospodin.

„Všeho do času, Pán Bůh na věky,“ říká jedno české úsloví. Tyrus byl významným bohatým přístavním městem, městským státem v čele s panovníkem. Je symbolem lidské zpupnosti, představy, že mocný tohoto světa si může dělat, co chce, rozhodovat bez ohledu na cokoliv a kohokoliv o osudu druhých, být jako Bůh. Zpupnost bude vždy potrestána, i když se jeví jako ničím neohrozitelná. Tak se stane i současným mocným tohoto světa, kteří si myslí, že smějí všechno, že jsou neohrozitelní.

Mt 19,23-30

Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, pravím vám: Bohatý jen těžko vejde do nebeského království. Znovu vám říkám: Spíš projde velbloud uchem jehly, než vejde bohatý do Božího království.“ Když to učedníci uslyšeli, velmi užasli a řekli: „Kdo tedy může být spasen?“ Ježíš na ně pohlédl a řekl jim: „U lidí je to nemožné, u Boha však je možné všechno.“ Nato mu řekl Petr: „My jsme opustili všechno a šli jsme za tebou. Co tedy budeme mít?“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, pravím vám: Až Syn člověka zasedne na svůj slavný trůn při obnovení (světa), usednete také vy, kteří jste mě následovali, na dvanáct trůnů jako soudci dvanácti izraelských kmenů. A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole kvůli mně, dostane stokrát víc a za podíl bude mít život věčný. A tak mnozí první budou posledními a poslední prvními.“

Bohatý člověk vejde obtížně do Božího království, ne proto, že je bohatý, ale že velmi často připisuje majetku ve svém životě místo, které mu nenáleží. Majetek pak neslouží, ale panuje nad jeho životem. Chudý také nevejde do Božího království jen proto, že je chudý, ale proto, že je schopen se dělit i o to málo, co má, spoléhat na Boha a nemít srdce pověšené na majetku. Ježíš na Petrovu otázku slibuje odměnu, která převyšuje vše, co může člověk dát, čeho se může vzdát. Kdo dává skutečně s upřímným srdcem, kdo se vzdává toho, čeho může, ve prospěch dobra, ten nepřijde zkrátka. Bůh je štědrý. Kdo dává, dostává, i když mnohdy něco úplně jiného, než to, čeho se vzdal nebo co mohl očekávat.

Bohatství není samo o sobě špatné, ale je zrádné, protože nutí svého majitele se strachovat, že by o ně mohl přijít, nebo vede k touze po stále větším bohatství. Bohatství musí sloužit celku, jinak se stává zkázou, což platí jak o jednotlivcích, tak o společenstvích i společnosti.