Středa 17. 8. 2022 – 20. týden v mezidobí
Ez 34,1-11
Hospodin mě oslovil: „Synu člověka, prorokuj proti pastýřům Izraele, prorokuj a řekni jim: Pastýři, tak praví Pán, Hospodin: Běda pastýřům Izraele, kteří pásli sami sebe! Či neměli pastýři pást své stádo? Sytili jste se mlékem, odívali vlnou, vykrmená zvířata jste si zabíjeli, ale stádo jste nepásli. Neposílili jste, co bylo slabé, neuzdravili jste nemocné, neobvázali jste, co bylo zraněné, nepřivedli zpět, co bylo rozptýlené, nehledali ztracené, násilím jste ovládali silné. Rozprchly se (ovce) bez pastýře, staly se potravou veškeré divoké zvěři. Mé stádo se rozprchlo a bloudí po všech horách, po všech vysokých pahorcích, po celé širé zemi se rozprchlo mé stádo, a nikdo ho nehledá, nikdo se po něm neptá! Proto, pastýři, slyšte Hospodinovo slovo! Jako že jsem živ – praví Pán, Hospodin – protože se mé stádo stalo kořistí, bez pastýře bylo mé stádo pokrmem veškeré divoké zvěři, poněvadž se moji pastýři o mé stádo nestarali, ale pásli jen sami sebe, nikoli mé stádo, proto, pastýři, slyšte Hospodinovo slovo! Tak praví Pán, Hospodin: Hle, já přijdu na pastýře, vymáhat budu své stádo z jejich rukou, zbavím je pasení svého stáda, nebudou pastýři pást sami sebe. Vytrhnu jim své stádo z jícnu, aby jim už nebylo za potravu. Tak praví Pán, Hospodin: Hle, já sám vyhledám své stádo a ujmu se ho!“
Pastýřské metafory dnešního člověka třikrát neoslovují, protože naše realita je jiná. Možná bychom dnes hovořili o politicích, o těch, kdo mají na starosti prospěch společnosti jako celku, dobro svých spoluobčanů. Je jim svěřena pravomoc, aby zajistili spravedlnost, právo a prospěch těch, v jejichž čele stojí. Bohužel se mnohdy chovají jako ti pastýři z Ezechielovy řeči. Starají se jen o svůj prospěch a lidi nechávají napospas vydírání, manipulaci, nespravedlnosti, fake news, mafiím různého druhu.
Tím jediným pravým pastýřem vyvoleného lidu je Hospodin sám. On svěřil pravomoc těm, kdo stáli v čele vyvoleného národa – králům, velmožům, kněžím, chrámovému establishmentu. Jenže oni si z toho, co jim bylo propůjčeno, udělali vlastní byznys a o prospěch těch, kdo jim byli svěřeni, se nestarali. To nakonec skončilo národní katastrofou, vyhnanstvím, zkázou, zničením Chrámu, devastací země. To vše Hospodin dopustil, ale přesto své vyvolené neopouští a pracuje na jejich záchraně. To se ovšem neděje mávnutím kouzelného proutku, nýbrž namáhavou obrodou.
Mt 20,1-16
Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: „Nebeské království je podobné hospodáři, který vyšel časně zrána najmout dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici. Když vyšel kolem devíti hodin, viděl jiné, jak stojí nečinně na trhu. Řekl jim: ‚Jděte i vy na (mou) vinici a dám vám, co bude spravedlivé.‘ A šli. Kolem dvanácti a tří hodin odpoledne vyšel znovu a udělal to zrovna tak. Vyšel kolem pěti hodin a našel jiné, jak tam stojí, a řekl jim: ‚Co tu celý den nečinně stojíte?‘ Odpověděli mu: ‚Nikdo nás nenajal.‘ Řekl jim: ‚Jděte i vy na (mou) vinici!‘ Když nastal večer, řekl pán vinice svému správci: ‚Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, začni od posledních k prvním.‘ Přišli ti, kdo nastoupili kolem pěti odpoledne, a dostali po denáru. Když přišli první, mysleli, že dostanou víc, ale i oni dostali po denáru. Vzali ho, ale reptali proti hospodáři: ‚Tady ti poslední pracovali jedinou hodinu, a dals jim zrovna tolik co nám, kteří jsme nesli tíhu dne i horko.‘ On však jednomu z nich odpověděl: `Příteli, nekřivdím ti. Nesmluvil jsi se mnou denár? Vezmi si, co ti patří, a jdi. Chci však i tomuhle poslednímu dát jako tobě. Nesmím s tím, co je moje, dělat, co chci? Anebo závidíš, že jsem dobrý?' Tak budou poslední prvními a první posledními.“
Známé podobenství, o němž většina lidí ví, co si má myslet. Samozřejmě, že svět takto jednoduše nemůže fungovat, pokud jde o ekonomiku.
Je však užitečné si uvědomit, jak se může cítit člověk, který z nějakých důvodů nemůže dělat, co by chtěl, nemůže sehnat práci a ostatní se na něj dívají jako na někoho neschopného. Moci pracovat nebo se podílet na nějaké činnosti, být užitečný, být „zařazen“ je obrovská výhoda. Ježíš poukazuje svým podobenstvím na to, že Bůh si cení každého člověka bez ohledu na jeho výkon, protože ten je výsledkem souhry mnoha faktorů. Záleží mu na ochotě člověka jít pracovat, angažovat se. I my se můžeme občas cítit ukřivděni, že náš výkon a naše nasazení nejsou dostatečně ohodnoceny ve srovnání s jinými, kteří se podle našeho náhledu namáhali mnohem méně, ale je to zavádějící perspektiva.
Tohle podobenství se podle mého názoru hodně podobá podobenství o tzv. marnotratném synu z Lukášova evangelia. I ten starší bratr se cítí podobně jako dělníci první hodiny. Hlavní problém je v tom srovnávání a pak v nedostatečném docenění toho, že máme své místo, jsme zařazeni, počítá se s námi.
