21.8.2022, neděle – poutní slavnost

Slavíme zvláštní svátek této farnosti a radujeme se, že Panna Maria nás předešla to Božího království. Tak úplně jejímu místu v dějinách spásy nerozumíme, ale to nebrání tomu, abychom byli Bohu vděčni, že ona nám ukazuje cestu do budoucnosti.

Nanebevzetí Panny Marie – přeložený svátek

Lk 1,39-56

Že PM nezemřela obvyklým způsobem a že její osud po smrti nebyl stejný jako u ostatních lidí, je dávná víra křesťanů. Křesťané od pradávna věřili, že byla po své smrti hned vzata do nebe a žije v nebeské slávě.

Zvláštní je, že v Písmu není o životě PM po Ježíšově nanebevstoupení, o konci jejího pozemského života a o jejím nanebevzetí ani zmínka, jako by byla naprosto nedůležitá, i když to musely být události docela čerstvé. I dnešní čtení z Lukášova evangelia se týká něčeho jiného. Jako poslední bylo napsáno evangelium podle Jana, a to někdy ke konci prvního století, ale ani ono se o dalším životě Marie nezmiňuje.

Tady nastupuje tradice víry církve doplňující Boží zjevení ve věcech, které buď v Písmu nejsou nebo jsou jen v náznacích. S takovou tradicí musíme ovšem zacházet velmi opatrně, protože je mnoho tradic, které nám nepředávají víru, nýbrž jen lidské domněnky či zvyklosti.

Musíme tedy rozlišovat jasný fakt, že PM byla vzata do nebe, a legendy, které jsou s jejím životem, smrtí a nanebevzetím spojeny. K těm legendám patří i domněnky a pověsti, se kterými pracovali dávní církevní otcové a které se objevují i ve zdůvodnění použitém papežem Piem XII. při vyhlašování dogmatu o nanebevzetí PM na doklad toho, že už od pradávných dob církev takto věřila.

Pius XII. Píše:

Svatý Jan Damašský, nad všechny vynikající hlasatel této v tradici obsažené pravdy, srovnává tělesné nanebevzetí vznešené Matky Boží s ostatními jejími dary a výsadami a říká velmi výmluvně: „Slušelo se, aby tělo té, která při porodu zůstala neporušenou pannou, zůstalo také po smrti beze všeho porušení. Slušelo se, aby ta, která nosila Stvořitele jako své dítě ve svém lůně, prodlévala v Božím stánku v nebi. Slušelo se, aby ta, s níž se Otec zasnoubil, bydlela v nebeských komnatách. Slušelo se, aby ta, která hleděla na svého Syna visícího na kříži a zakusila v svém srdci meč bolesti, jehož byla ušetřena při porodu, mohla hledět na svého Syna, jak sedí ve slávě po pravici Otce. Slušelo se, aby Matka Boží měla to, co má Syn, a aby byla od všech tvorů uctívána jako Boží Matka a služebnice.“¹

¹ srov. Encomium in Dormitionem, Hom. 2, 14

Tolik tedy z apoštolské konstituce papeže Pia XII.

Jan Damašský pocházel z území Sýrie. Kolem roku 700 opustil postavení na dvoře kalifa a vstoupil do kláštera sv. Sáby u Jeruzaléma, kde se stal knězem.

O některých tvrzeních Jana Damašského lze pochybovat. Otázkou je, zda ne o všech. On každopádně tvrdí, že PM při porodu zůstala neporušenou pannou, že po smrtí zůstala bez všeho porušení, že prodlévá v Božím stánku v nebi a že při porodu nepociťovala žádné bolesti. To jsou tvrzení, pro která nemá Jan Damašský žádné zdůvodnění. Je ovšem veden přesvědčením, že to, co je spojeno s porodem, s porodními bolestmi, se sexualitou člověka porušuje a poskvrňuje a čím víc se tomu vyhne, tím má větší šanci být neposkvrněný a svatý. To je ale v rozporu s přesvědčením církve.

Nicméně tuto víru v nanebevzetí Panny Marie s duší i tělem povýšil papež Pius XII. v roce 1950 na dogma (pravdu víry). V apoštolské konstituci se mj. praví: „Je Bohem zjevenou pravdou víry, že neposkvrněná, vždy panenská matka Boží Maria byla po skončení svého pozemského života vzata s tělem i duší do nebeské slávy.“ Tímto byla potvrzena staletá víra křesťanů.

Dogma o Nanebevzetí Panny Marie pak potvrdil v roce 1964 Druhý vatikánský koncil ve své dogmatické konstituci Lumen gentium, která se ale vyhýbá všem podrobnostem.

V Jeruzalémě se nacházejí dvě místa, kde se připomíná zesnutí Panny Marie: První se nachází na Sionu, v blízkosti večeřadla, kde byl v roce 1900 postaven kostel Nanebevzetí Panny Marie jako výraz katolické víry, že Ježíšova matka Marie byla „vzata“ na nebesa, aby se vyhnula přirozenému skonu. 

Druhým místem je hrobka Panny Marie, která se nachází v blízkosti Getsemanské zahrady a která pochází ze 6. století a má připomínat místo jejího pohřbení. Koexistence těchto dvou míst, která dosvědčují rozdílnou víru, z nichž jedno připomíná Mariino nanebevzetí a druhé její smrt a pohřeb, tak blízko sebe je jedním z nevyřešených paradoxů Jeruzaléma.

Tato dvě místa tedy znamenají dvě pojetí smrti PM. Buďto byla „vzata“ na nebesa, aby se vyhnula přirozenému skonu, nebo prostě zemřela a byla pohřbena a pak byla vzata na nebesa. Ať si každý myslí, co se mu zdá pravděpodobné. My každopádně věříme, že ona je Bohu nejblíže ze všech lidí a je naší přímluvkyní v našich potřebách.