Středa 7. 9. 2022 – 23. týden v mezidobí
1 Kor 7,25-31
Bratři! O pannách mi Pán nedal žádný příkaz. Ale dávám radu, protože jsem dosáhl od milosrdného Pána toho, že se mi může věřit. Myslím tedy, že je to dobré pro nynější strasti – ano, je to pro člověka dobré, aby zůstal tak, jak je. Jsi vázán k manželce? Nevyhledávej rozluku. Jsi svobodný? Nehledej si ženu. Ale i když se oženíš, nehřešíš, a vdá-li se některé děvče, nehřeší. Takoví lidé však budou mít tělesná trápení, a toho bych vás chtěl ušetřit. Ale říkám, bratři, toto: Čas je krátký. Proto ti, kdo mají manželku, ať žijí, jako by ji neměli, a ti, kdo pláčou, jako by neplakali, a ti, kdo se radují, jako by se neradovali, a ti, kdo kupují, jako by jim nemělo zůstat nic, a ti, kdo užívají tohoto světa, jako by ho nevyužívali, neboť tento viditelný svět pomíjí.
Liturgická komise nám ze 7. kapitoly 1 Kor vybrala právě tento úryvek. Škoda, že nepřipojila ten pozitivní ze začátku o vzájemném sebedarování manželů. Pavel, který vidí naléhavost apoštolátu a očekává blízkost druhého Ježíšova příchodu, hodnotí manželství jako záležitost tohoto světa, a proto má k němu jistý odstup. Preferuje celibátní život, protože dovoluje člověku nasadit všechny svoje síly ve prospěch šíření evangelia. Celibát je v jeho pojetí záležitostí funkční, dovolující větší nasazení, nikoliv asketickou či spirituální.
Zároveň si je však třeba uvědomit, že Pavel odpovídá na dotazy (jejichž znění neznáme), takže z jeho strany nejde o žádné systematické pojednání o manželství. Pro naše uši zní divně, když Pavel říká, že když se člověk ožení/vdá, tak nehřeší. Proč by měl hřešit, vždyť manželství je Božím záměrem, jak potvrzuje i Ježíš! Zřejmě se tazatelé domnívali, že od křtu mají žít celibátním asketickým způsobem života a sex považovali za cosi hříšného. To Pavel vyvrací a zdůrazňuje, že je třeba zůstat nezávislým na tom, co svět považuje za důležité. Křesťanovo srdce se nemá vázat na statky a zvyklosti tohoto světa, jeho srdce má být zakotvené v Boží realitě. To platí pro všechny: manžele, lidi svobodné, celibátníky… Pavlovo „čas je krátký“ platí i dnes, i když konec světa bezprostředně neočekáváme. Čas lidského života je krátký a je třeba jej dobře využít, především pro život v dobru a lásce. Pak je jedno, v jakém životním stavu se člověk nalézá.
Lk 6,20-26
Ježíš se zahleděl na učedníky a řekl: „Blahoslavení, vy chudí, neboť vaše je Boží království. Blahoslavení, kdo nyní hladovíte, neboť budete nasyceni. Blahoslavení, kdo nyní pláčete, neboť se budete smát. Blahoslavení jste, když vás budou lidé nenávidět, když vás vyloučí (ze svého středu), potupí a vaše jméno vyškrtnou jako prokleté kvůli Synu člověka. Radujte se v ten den a jásejte, máte totiž v nebi velkou odměnu; vždyť stejně se chovali jejich předkové k prorokům! Ale běda vám, boháči, neboť (už) máte své potěšení. Běda vám, kdo jste nyní nasycení, neboť budete hladovět. Běda vám, kdo se nyní smějete, neboť budete naříkat a plakat. Běda, když vás budou všichni lidé chválit; vždyť stejně se chovali jejich předkové k falešným prorokům!“
Lukášovská varianta blahoslavenství je zřejmě historicky bližší Ježíšovu kázání než již spiritualizovaná verze Horského kázání v Mt. Blahoslavenství jsou zde – v návaznosti na prorockou tradici Izraele – doplněna varováními (běda!) pro ty, kdo příliš spoléhají na svůj majetek, postavení, úspěch, kdo pohrdají těmi, kdo se jim nemohou rovnat. Ježíš neoslavuje chudobu, bídu, strádání, žal, pronásledování, nýbrž sděluje, že ti, kdo takovými situacemi procházejí, nejsou odpadem společnosti, nejsou od Boha opuštěni, jejich situace není důsledkem jejich neschopnosti, lenosti, hlouposti. Svůj úděl si nevybrali a nezavinili. Bůh stojí na jejich straně. Ježíšova slova nejsou jen útěchou pro ty, kdo jsou společensky a životně znevýhodněni tím, že jim ukazuje jejich cennost před Bohem. Jsou zároveň výzvou pro celou společnost, aby se jich ujala; k tomu směřují i ona varování, ona „běda“. Je-li Bůh na straně těchto lidí (což si mnozí v tehdejší židovské ani antické společnosti nemysleli), pak nepomoci jim, aby nestrádali, je protibožské. Už to, že Ježíš vyzdvihuje důstojnost lidí na okraji, bylo velmi podstatné, když však žádá změnu situace, je to revoluční. Patří-li Boží království chudým (ti pláčou, mají hlad a žízeň, jsou odstrkování, posmíváni, vyháněni ze společnosti), pak bohatí se tam mohou dostat jen tehdy, když se podělí, když budou mít soucitné srdce a budou v těchto lidech po vzoru Ježíšově vidět Bohem milované lidi.
