Pátek 16. 9. 2022 – 24. týden v mezidobí, památka sv. Ludmily

Př 31,10-13.19-20.26.30-31 (přivlastněné)

Řádnou ženu, kdo ji najde? Větší cenu má než perly. Srdce jejího manžela na ni spoléhá, o zisk nemá nouzi. Přináší mu jen prospěch, nikdy škodu, po všechny dny svého života. Shání vlnu a len, pracuje radostnou rukou. Svýma rukama sahá po kuželi, její prsty se chápou vřetena. Svou dlaň otvírá ubožákovi, své rámě nabízí chudákovi. V moudrosti otvírá svoje ústa, na jazyku má laskavé poučení. Půvab zklame, krása prchne, zato žena, která ctí Hospodina, zaslouží si chválu. Dejte jí z výtěžku jejích rukou, neboť u bran ji chválí její díla.

Čtení je vlastní ke slavení památky sv. Ludmily, neboť jde o důležitou národní světici, jejíž 1100. výročí smrti jsme si vloni připomínali. Chvalozpěv na moudrou a statečnou ženu z knihy Přísloví je nečekaným starozákonním textem ukazujícím význam ženy pro domácnost a společnost, i když je psán z pozice muže (mnohé části této hymnické skladby jsou tu vynechány). Za mnohými velkými událostmi v životě společnosti stojí, často anonymně, ženy. Svatá Ludmila je příkladem takové moudré a statečné ženy, o níž se v chvalozpěvu mluví, protože ona stojí na počátku české státnosti a výchovy k víře v Krista, i když vladaři byli vesměs muži. Ať už důvody k přijetí křesťanství byly pro Bořivoje a Ludmilu jakkoliv pragmatické, je nepochybné, že ona se nespokojila jen s politickým významem křesťanství, nýbrž nároky nové víry vzala vážně.

Mt 10,34-39 (přivlastněné)

Ježíš řekl svým apoštolům: "Nemyslete si, že jsem přišel uvést na zem pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. Neboť jsem přišel rozdvojit 'syna s otcem, dceru s matkou a snachu s tchyní: lidé z vlastní rodiny se s člověkem znepřátelí'. Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mě hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mě hoden. A kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mě, není mě hoden. Kdo nalezne svůj život, ztratí ho, kdo však ztratí svůj život pro mě, nalezne ho."

Čtení z evangelia je také vybráno ke slavení památky sv. Ludmily. Ježíš nechce rozdělení rodiny, nepokoj a nesváry v rodině, vždyť vystupoval radikálně proti rozvodu a všemu násilí. Z jeho řeči zaznívá trpká zkušenost (částečně i z vlastní rodiny, která se k němu postavila kriticky) z toho, že připojení se k němu vede ke konfliktům v tom nejužším společenství, k roztržce mezi těmi nejbližšími. Je zajímavé, že je vlastně jako největší konflikt označen konflikt generační. Víra v Ježíše nese s sebou až dodnes konfliktní potenciál, protože nejde jen o názory, nýbrž o celé zaměření života. Mnozí ji nechápou, nerozumí jí a vlastně se jí obávají a navíc mají pocit, že jim bere toho druhého (často děti a jejich rodiny), i když tomu tak vůbec být nemusí – a to vede k roztržkám. Ale i ve vlastní rodině si člověk musí uhájit svobodu víry, vlastního názoru, vlastního života, i když je to někdy hodně těžké a bolestivé. Víra navíc, je-li opravdová, odmítá polovičatost. Svatá Ludmila právě takový konflikt zažila – a to ji stálo život.

Rozhodnutí pro Ježíše znamená radikální ochotu k překonávání překážek i k čelení konfliktů. Ježíš není sladký a unylý pán v dlouhé říze ze kýčovitých obrázků, nýbrž silný muž nebojící se nároků na ty, kdo ho vezmou vážně.