Čtvrtek 29. 9. 2022 – 26. týden v mezidobí, svátek svatých archandělů

Michaela, Gabriela a Rafaela

Zj 12,7-12a

Na nebi nastal boj: Michael a jeho andělé se dali do boje s drakem; drak a jeho andělé se postavili proti nim, ale neobstáli a přišli o svoje místo na nebi. Velký drak – starý had, nazývaný ďábel a satan, svůdce celé země – byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním. Tu jsem uslyšel hlasité volání v nebi: „Od nynějška patří vítězství, moc a královská vláda našemu Bohu a panování jeho Pomazanému, neboť byl svržen žalobník našich bratří, který na ně žaloval před naším Bohem ve dne v noci. Oni nad ním zvítězili Beránkovou krví a slovem svého svědectví, protože nemilovali svůj život natolik, že by se zalekli smrti. Proto se veselte, nebesa a vy, kteří v nich přebýváte!“

Existuje variantní první čtení z Dan 7, ale tam jsou andělé obecně jen zmíněni.

Na nebi mají dobojováno, Michael nebe očistil od veškerého zla. To nám ovšem smetl na zem! A docela nám tu ten drak koná nehezké věci! V nebi je už vše jasné, čisté a krásné, ale nám tady na zemi nezbývá než se tu potýkat „s úklady ďáblovými“. V současné době je to víc než aktuální.

„Náhle si nebe kleklo na poraženou zem,

aniž by se co řeklo, smrt zjevila se všem,

aniž by se co řeklo, pohasla slunce zář,

rozpoutalo se peklo a Bůh si zakryl tvář.“  (J. Suchý, Jo, to jsem ještě žil)

Samozřejmě jde o obrazy, jejichž cílem je zvěstovat nádheru Božího panování, kde již není nic, co by ty, kteří Bohu náležejí, ohrožovalo. Není tam nikdo, kdo by narušoval jejich vztah s Bohem. Satan znamená pokušitel, svůdce, odpůrce, žalobce. Tak vystupuje např. v knize Job. Nebe není odměnou za dobré chování, plnění příkazů a zákazů, nýbrž završením důvěry ve smysl víry v Ježíše Krista a jeho oběti na kříži, ve smysl životní cesty s ním; nebe je prožíváním plného společenství s ním a s ostatními v Bohu. Onen chvalozpěv, jenž se objevuje i v brevíři, je ujištěním o vítězství a překonání moci zla. To lze realizovat do určité míry minimálně v osobním životě už tady na zemi. Nemilovat svůj život natolik, abychom se zalekli smrti neznamená jen hrdinskou vyznavačskou smrt, ale také vytrvalý boj se zlem.

Jan 1,47-51

Ježíš uviděl Natanaela, jak k němu přichází, a řekl o něm: „To je pravý Izraelita, v kterém není lsti.“ Natanael se ho zeptal: „Odkud mě znáš?“ Ježíš mu odpověděl: „Viděl jsem tě dříve, než tě Filip zavolal, když jsi byl pod fíkovníkem.“ Natanael mu na to řekl: „Mistře, ty jsi Boží syn, ty jsi král Izraele!“ Ježíš mu odpověděl: „Proto věříš, že jsem ti řekl: ‘Viděl jsem tě pod fíkovníkem’? Uvidíš ještě větší věci.“ A dodal: „Amen, amen, pravím vám: Uvidíte nebe otevřené a Boží anděly vystupovat a sestupovat na Syna člověka.“

Natanael reaguje nadšeně na Ježíšovu schopnost vidět pod povrch věcí. Ježíš jeho nadšení krotí odkazem na to, že jde o mnohem větší věci. Jde o definitivní společenství v plnosti Božího království. Jde o Ježíše, skrze něhož lze podílu na plnosti dosáhnout. Jákob viděl žebřík do nebe s vystupujícími a sestupujícími anděly, Ježíšovi učedníci a následovníci uvidí plnost slávy, jíž jsou andělé symbolem, která spočívá na Ježíšovi, setkají se s ním jako oslaveným.

I dnes je možné (podobně jako Štěpán ze skutků) vidět nebe otevřené, nikoliv zrakem, ale srdcem, vírou, důvěrou. To otevřené nebe možná opravdu ukazuje Boha, jenž si zakrývá tvář. Hodně o tom přemýšlím a zápasím o pochopení (nejspíš lidským rozumem) nepochopitelného.