Čtvrtek 13. 10. 2022 – 28. týden v mezidobí

Ef 1,1-10

Pavel, z vůle Boží apoštol Krista Ježíše, křesťanům [v Efesu] a věřícím v Kristu Ježíši: milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.

Buď pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, on nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem. Vždyť v něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom byli před ním svatí a neposkvrnění v lásce; ze svého svobodného rozhodnutí nás předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista. (To proto,) aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti, neboť skrze ni nás obdařil milostí ve svém milovaném (Synu). V něm máme vykoupení skrze jeho krev, odpuštění hříchů pro jeho nesmírnou milost, kterou nám tak bohatě projevil s veškerou moudrostí a prozíravostí: seznámil nás totiž s tajemstvím své vůle, jak se mu to líbilo a jak si to napřed sám u sebe ustanovil, až se naplní čas pro dílo spásy: že sjednotí v Kristu vše, co je na nebi i na zemi.

V úvodní části Listu Efezanům autor ve jménu Pavlově kromě tradičního dopisového formuláře (autor, adresát, pozdrav, díkuvzdání) přidává hymnus na Boží velikost a štědrost. Tento hymnus je často součástí večerních chval v brevíři. Tento hymnus shrnuje celou základní zvěst o spáse skrze Ježíše Krista. Připomínat si velikost Božích darů je důležité, protože slova o spáse nám už zevšedněla a leckdy ani nevíme, co znamenají. Bůh od samého počátku stojí o společenství s člověkem a dělá pro dosažení svého cíle všechno možné. Máme před sebou ohromnou nabídku jednoty všeho v Kristu, nabídku, která není jen vizí budoucnosti, ale i možností současnosti.

Na internetu kolují v souvislosti s negativními jevy současnosti (klimatickou, energetickou krizí, válkou na Ukrajině i válkami jinde) velmi temná proroctví o zániku, děsivé budoucnosti lidstva, katastrofách, nadlidské civilizaci, která Zemi pohltí…. Je proto důležité obracet svou mysl i srdce k pozitivní vizi, kterou nabízejí texty bible. Bůh nabízí pozitivní budoucnost, přináší naději. Je ovšem na nás, zda jsme schopni se jí chytit, otevřít se jí, žít a šířit ji.

Lk 11,47-54

Pán řekl (znalcům Zákona): „Běda vám! Stavíte náhrobky prorokům, a vaši předkové je zabíjeli. Tím tedy sami dosvědčujete a schvalujete činy svých předků, neboť oni je zabíjeli, a vy jim stavíte (náhrobky). Proto také Boží moudrost řekla: Pošlu k nim proroky a apoštoly. Z nich některé budou zabíjet a pronásledovat, takže na tomto pokolení bude pomstěna krev všech proroků, prolévaná od založení světa, od krve Ábelovy až po krev Zachariáše, který byl zabit mezi oltářem a svatyní. Ano, říkám vám: Toto pokolení stihne (pomsta). Běda vám, znalci Zákona! Odstranili jste klíč k poznání. Sami jste (k němu) nedošli, a těm, kdo k němu chtěli dojít, jste v tom bránili.“ Když odtamtud odcházel, učitelé Zákona a farizeové začali na něho zle dorážet a zahrnovat ho spoustou otázek. Přitom na něj číhali, aby ho mohli chytit za slovo.

Ježíš pokračuje ve své kritice zákoníků a farizejů, protože svými postoji, nároky na lidi a výklady znemožňují lidem k přijetí aktuální Boží nabídky. Adorují sice slovy ty, kteří za pravdu dali svůj život (proroky a Boží vyvolené), a odsuzují ty, kdo je o život připravili, ve skutečnosti se však chovají stejně – zabíjejí sice jinak, možná ne fyzicky, ale tím, že lidem zabraňují v přístupu k daru Božímu, k daru svobody a lásky. To zákoníky a farizeje samozřejmě muselo notně štvát, a proto – zcela v duchu toho, co jim bylo řečeno – se Ježíše chtějí nějak zbavit, zdiskreditovat ho.

Je to varování platné i v církvi dodnes.