Neděle 16. 10. 2022 – 29. neděle v mezidobí

Ex 17,8-13

Amalečané přitáhli a bojovali s Izraelem v Refidim. Mojžíš řekl Jozuovi: „Vyber si muže a zítra vyjdi bojovat s Amalečany, já se zatím postavím na vrchol pahorku s Boží holí v ruce.“ Jozue vykonal, co mu rozkázal Mojžíš, a bojoval s Amalečany. Mojžíš, Árón a Chur však vystoupili na vrchol pahorku. Když Mojžíš měl zdvižené ruce, vítězili Izraelité. Když ruce spouštěl, vítězili Amalečané. Ruce Mojžíšovy se však unavily; vzali tedy kámen, položili pod něho a on se na něj posadil. Árón a Chur podpírali jeho ruce, každý z jedné strany, takže jeho ruce zůstaly pevné až do západu slunce. Jozue porazil ostřím meče Amalečany a jejich válečné sbory.

V dnešní situaci války na Ukrajině jde tento text až příliš na tělo. Starý zákon se tématu války nijak nevyhýbá, války byly prakticky běžnou součástí života lidí ve starověku. Měly samozřejmě hodně odlišný charakter. Ta, jež je líčena v Exodu, trvá den. Jde vlastně o bitvu. Vítězství není čistě zásluhou ani Jozuovou, ani Mojžíšovou, nýbrž především Boží, ale jak Jozue, tak Mojžíš i Áron s Churem musejí přinést svůj díl aktivní účasti. Každý musí k vítězství přispět tím, co je jeho vlastním posláním. Nikdo však nemůže zůstat stranou, protože zápas o dobro a pravdu vyžaduje nasazení každého jednotlivce na konkrétním místě a v konkrétní podobě.

2 Tim 3,14-4,2

Milovaný! Drž se toho, čemu ses naučil a co jsi přijal jako jisté. Víš přece, od koho ses tomu naučil! Od dětství znáš svatá Písma; ta tě mohou naučit moudrosti, (abys dosáhl) spásy vírou v Krista Ježíše. Všechno, co je v nich napsáno, je vdechnuto Bohem a hodí se k poučování, k usvědčování, k napravování a k výchově ve spravedlnosti. Tak je potom Boží člověk dokonalý, důkladně vyzbrojený pro každé dobré dílo. Zapřísahám tě před Bohem a před Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, (zapřísahám tě) při jeho slavném příchodu a království: Hlásej slovo! Přicházej s ním ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj s všestrannou trpělivostí a znalostí nauky.

Písmo je zdrojem moudrosti, protože je slovem Božím, protože skrze jeho slova Bůh oslovuje vždy znova každou novou generaci i každého člověka. Timotej má hlásat evangelium, a to za všech okolností. Má být při tom trpělivý a opírat se o znalosti. Písmo jako živé a účinné Boží slovo bude třeba znovu objevit a vnést do života.

Lk 18,1-8

Ježíš vypravoval svým učedníkům podobenství, že je třeba stále se modlit a neochabovat: „V jednom městě byl soudce, Boha se nebál a na lidi nedal. Byla v tom městě i vdova, chodila k němu a říkala: ‚Zastaň se mě proti mému odpůrci!‘ Ale on dlouhou dobu nechtěl. Potom si však řekl: ‚I když se Boha nebojím a na lidi nedám, přece se té vdovy zastanu, protože mě obtěžuje; jinak sem bude ustavičně chodit a mě trápit.‘ A Pán řekl: „Slyšte, co říká ten nespravedlivý soudce! A Bůh by se nezastal svých vyvolených, kteří k němu volají ve dne v noci, a nechal by je dlouho čekat? Říkám vám, že se jich rychle zastane! Ale nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?“

Zdá se, jako by si Lukášovo evangelium (resp. jeho autor) libovalo v podobenstvích, kde příkladem správného jednání jsou morálně pochybné postavy (nepoctivý správce, nelítostný boháč, drzý a cynický soudce, král, který táhne do boje…). Jsou to však příběhy ze života, které Ježíš (potažmo autor) používá pro podtržení něčeho důležitého, určitého žádoucího způsobu jednání.

Soudce je názorným příkladem cynika, kterému na ničem kromě vlastního pohodlí nezáleží. Proti němu stojí vdova, která si nemůže zjednat spravedlnost sama, a proto potřebuje nějakého mužského zastánce, někoho, kdo je schopen jednat v jejím jménu a v její prospěch. Soudce se do toho nehrne, protože mu z toho nic nekouká. Vdova se však nedá odbýt, a tak on, aby měl pokoj, jí nakonec vyhoví. Bůh není bezprostředně srovnáván s tímto cynikem; srovnání je na jiné rovině. Lidé se nakonec nechají umluvit, obměkčit, aby měli pokoj od prosebníka, a vyhoví mu. Když ten vyvine dostatek trpělivosti, neodbytnosti, pokory, tak se dočká vyslyšení. Je-li možné dosáhnout vyslyšení u lidí, tím spíše Bůh bude reagovat na volání a prosby svých vyvolených, těch, kdo se k němu obracejí. A to neprodleně. Jsou však lidé ochotni tomu věřit, z toho žít a jednat? Ani příchod Syna člověka lidi nepřesvědčil!