Čtvrtek 20. 10. 2022 – 29. týden v mezidobí
Ef 3,14-21
Bratři! Klekám na kolena před Otcem, od něhož mají původ všecky rody na nebi i na zemi, (a prosím ho): ať vám ze své bohaté božské slávy dá to, že ve vás mocně zesílí skrze jeho Ducha vnitřní člověk, aby Kristus vírou přebýval ve vašem srdci, abyste zakořeněni a upevněni v lásce byli schopni pochopit – jako všichni křesťané – celou tu šířku a délku, výšku i hloubku, poznat Kristovu lásku přesahující všechno poznání a dosáhnout plné míry Božích (darů). Tomu pak, který má moc vykonat na nás věci nad pomyšlení nesmírně vznešenější, než my prosíme nebo chápeme, tomu buď sláva v církvi ve spojení s Kristem Ježíšem po všechna pokolení na věčné věky. Amen.
Autor listu vyprošuje svým adresátům, aby v nich zesílil vnitřní člověk, tedy, aby šli do hloubky, nezůstávali na povrchu. Prosí o to, aby znovu nalezli vnitřní spojení s tím, co je (resp. kdo je) podstatnou realitou jejich života. Jsme v situaci, která nám nabízí, abychom si ujasňovali, co jsou či mají být skutečné priority pro náš osobní život, ale i pro život společenství, v nichž žijeme, a pro celou společnost. Ponořit se do hloubky, abychom poznali Kristovu lásku tváří v tvář válce a z ní plynoucích důsledků, je úkol, jenž se nedá bez daru Ducha naplnit. Potřebujeme se všichni otevřít působení Ducha, protože bez něj vidíme jen na malý kousek před sebe a možná i v tom nedostatečně. A děkovat Bohu také není od věci. Když člověk upřímně děkuje, nejen formálně, tak si uvědomuje, že byl obdarován, že mnoho věcí není vůbec samozřejmých, že neexistuje nárok na štěstí, pohodlí, úspěch.
Lk 12,49-53
Ježíš řekl svým učedníkům: „Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul! V křest mám být ponořen, a jak je mi úzko, než bude vykonán! Myslíte, že jsem přišel dát mír na zemi? Ne, říkám vám, ale rozdělení. Od nynějška totiž bude rozděleno pět lidí v jednom domě: tři proti dvěma a dva proti třem. Budou rozděleni otec proti synovi a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni.“
Jeden z nejpodivnějších a nejradikálnějších textů v evangeliu (paralelu najdeme i u Mt 10,34-36). Boří naše představy o sladkém Ježíšovi. Podobnou radikalitu vyjádření najdeme i ve slovech Jana Křtitele (Lk 3,7-9; Mt 3,7-10). Tato Ježíšova slova jsou nečekaná, protože jsme zvyklí vnímat Ježíše velmi pietisticky. Avšak nejde o to, že by si Ježíš přál rozkol v rodinách, nýbrž o radikalitu jeho poselství, která – bohužel – vede ke střetům, a to i v tom nejužším společenství, v rodině. Ježíš tu mluví v tradici starozákonních proroků v silných obrazech. Oheň ve Starém zákoně leckde symbolizuje Boží přítomnost a soud. Ježíš si přeje radikální zjevení Boží přítomnosti a její poznání v jeho osobě. Křest, o němž mluví, je narážka na jeho smrt, která se jeví jako neodkladná. Dalším radikálním obrazem je rozdělení rodin, tedy těch nejzákladnějších společenství, kvůli němu, což v tehdejší době bylo něco těžko představitelného. Ježíšovým přáním není v žádném případě nastolit konfliktní situace v rodinách, rozbít rodiny, ale dát učedníkům najevo, že rozhodnutí pro něj je věcí zásadní, nesnese polovičatost. Zároveň Ježíšova slova vyjadřují jeho vědomí toho, že mnoho lidí jej z různých důvodů nepřijímá, možná i proto, že nechtějí riskovat. Dnes nás tato Ježíšova slova nechávají vcelku v klidu, ke konfliktům v rodinách kvůli víře možná u nás někde ještě dochází, ale spíše zřídka. A přece jsou to slova, která nás mají i dnes vyburcovat, probudit z uspokojení a klidu k akci.
Mír na zemi momentálně opravdu nemáme, ale to není dílem Ježíšovým. Oheň, který nedaleko nás ničí lidské životy i hmotné statky, sice také rozděluje lidi, a to hodně, protože je těžké rozhodnout, co je v dané situaci vlastně opravdu dobrem, co je správné. Možná je v této situaci naším primárním úkolem jako církevního společenství intenzivně prosit o světlo, o dar Ducha, a posléze o odvahu dát k dispozici, co můžeme. Že je válka strašné zlo, na tom se všichni shodneme, ale jak se k tomuto zlu prakticky postavit, už tak jasné není.
