2.10.2022, neděle, 27. v mezidobí

Lk 17,5-10

Dej nám více víry.

Apoštolové prosili Ježíše, aby jim dal více víry, aby ji posiloval a upevňoval.

S vírou to není tak jednoduché, není to tak, že ji člověk buďto má nebo nemá. Víra potřebuje péči, posilování, prohlubování, práci zahradníka, který o ni pečuje a umožňuje ji. Rádi sklízíme ovoce a zeleninu ze zahrady, ale jak je to s vírou? Můžeme její růst vůbec ovlivnit?

Pořád slyšíme výzvy, že máme pevněji věřit. Ale jak to má udělat člověk, který žádnou moc pevnou víru nemá? Jak se má s důvěrou modlit o pevnou víru, když právě pro tuto modlitbu nemá víru? Člověk si ji přece nemůže opatřit svým vlastním úsilím.

Co může tedy pro růst vlastní víry udělat? Je to obtížné, ale možné.

Svou víru posílíš tím, že budeš jednat, jako bys ji silnou měl. To je základní krok. Znamená to vzdát se úspěšného života, vzdát se nároku na úspěšnost.

Je to věc vůle, nikoliv zbožných citů. Znamená to sebrat odvahu a učinit krok do nejistoty, do prázdna. Riskovat vlastní životní situaci, která možná není ideální, ale je snesitelná. Znamená to být ochoten přijmout nepohodlí života a nedat se zneklidňovat, když to bude všechno špatně dopadat. To je cesta víry.

Já jsem si to ověřil.

Pro mě a pro Mirej bylo takovým krokem rozhodnutí budovat školu Jabok, to že jsme ji připravovali, založili a budovali, a to bez podpory církevních struktur, bez peněz, bez budovy, …

Byly to kroky do životní nejistoty, do které jsme se vydali. Např. od nás vyžadovaly zříci se svého zaměstnání, aniž bychom měli nějaké jiné, tedy i svého příjmu. Předpokladem bylo už předem se zřeknout vlastní rodiny. A také spoléhat se na zázrak. To se ovšem těžko vysvětluje školskému úřadu.

Samozřejmě to mohlo velmi snadno dopadnout špatně, ale dopadlo to dobře. A ta situace trvá dodnes a dává nám odvahu spoléhat na Boží podporu a zázrak.