16.10.2022, neděle, 29. během roku

Lk 18,1-8

Podobenství o tom, že je třeba se stále modlit a neochabovat.

Nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?

Podobenství o nespravedlivém soudci a prosící vdově ukazuje, jak jedná člověk, nikoliv Bůh. Rozdíl je v tom, že člověk, soudce v podobenství, nechce druhému člověku pomoci. Když se nakonec se k tomu uvolí, tak proto, aby už měl od vdovy pokoj. Ale Bůh přece jedná jinak, on chce prosícímu člověku pomoci, a to od samotného začátku.

My si ovšem klademe otázku: proč to tedy Bůh nedělá? Proč prosícímu člověku nepomůže, když by chtěl? Proč zůstávají mnohé modlitby nevyslyšeny po celý život?

Na to můžeme odpovědět dvojím způsobem. Člověk sice prosí, ale prosí špatně, za nesprávnou věc, nebo prosí za něco, co je v lidské moci a nezbývá, než aby člověk za to bojoval svými lidskými silami, např. za zastavení ilegální migrace. Proč by měl Bůh dělat zázrak a zachraňovat do dějin světa, když je lidstvo schopno dosáhnout změny vlastními silami?

Druhá odpověď je úplně jiná: Člověk od Boha už přece všechno dostal, musí jen otevřít oči, aby to viděl. Musí změnit své lidské smýšlení. To je tajemství mezi Bohem a člověkem. Tajemství se těžko vysvětluje, těžko se o něm mluví, a tak i toto tajemství zůstává neodhaleno i mnohými zbožnými lidmi. Dělají si nárok na Boží zásah, ale vůči Bohu si nikdo nemůže dělat nějaké nároky.

Zbožní lidé si vymýšlejí výmluvy, aby nemuseli připustit, že jejich argumentace, že Bůh každou prosbu člověka vyplní, nefunguje. K takovým výmluvám patří třeba ta, že Bůh nechce nevhodnou prosbu splnit, protože by to bylo ve skutečnosti v neprospěch člověka. Bůh ale dá člověku něco jiného nebo někdy jindy. To je argumentace. Jinak bychom museli připustit, že Bůh naše prosby neplní. A nemáme důvěru, že je přesto dobrý. Potřebujeme zakrýt svůj nedostatek víry v dobrého Boha.

Jak to ale víme? Co když Bůh na nevhodnou prosbu nereaguje a nedá nám prostě nic? Copak jsme to sami nezažili?

Ale vraťme se k druhé odpovědi. Bůh dává člověku větší dary, než my si umíme představit. My si ale nemůžeme dělat nárok na to, abychom si na ně mohli sáhnout. Vzdávejme Bohu díky, že nám dává život a že je v našem životě přítomen. Nic většího si přece nemůžeme přát.

Zbývá ještě otázka, proč se tedy má člověk modlit. Nejasnost působí domněnka, že modlit se znamená o něco Boha prosit. To je však veliké zúžení modlitby. Modlit se znamená v první řadě Boha chválit, Boha oslavovat a Bohu děkovat, z Boha se radovat. A to je modlitba, kterou Bůh vždycky slyší.