Neděle 23. 10. 2022 – 30. neděle v mezidobí

Sir 35,15b-17.20-22a (řec. 12-14.16-18)

Protože Pán je spravedlivý Bůh, nestraní nikomu. Není na straně proti chudákovi a vyslyší modlitbu utištěného. Nepohrdne sirotkovou prosbou ani vdovou, když vylévá svou stížnost. Tíseň utlačeného se skončí, křik ubohého se utiší. Modlitba chudého proniká oblaka a nezastaví se, dokud tam nedojde. Nevzdálí se, dokud Nejvyšší nezakročí, nerozsoudí spravedlivě a neobnoví právo.

Bůh nikomu nestraní, protože má zájem o každého člověka. Není jako lidé, kteří podléhají svým emocím, sympatiím, důležitosti konkrétních osob. Boží zastání však není toho druhu, že by přímo zasahoval do dění, nýbrž jde o definitivní perspektivu. Chudý a nízko postavený člověk, ten, jímž společnost pohrdá nebo ho lituje, ale nic pro něj neudělá, je v očích Božích stejně ceněný jako kdokoliv jiný. Lidské kategorie hodnocení u Boha neplatí. Je třeba, aby si to uvědomovali ti, kdo rozhodují, a řídili se tím. Tak zjedná Bůh na zemi právo. Člověk je tím, kdo má toto Boží smýšlení na zemi realizovat.

2 Tim 4,6-8.16-18

Milovaný! Já už mám prolít v oběť svou krev, chvíle, kdy mám odejít, je tady. Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. Teď mě už jen čeká věnec spravedlnosti, který mi v onen den předá Pán, spravedlivý soudce. A nejen mně; stejně tak i všem, kdo s láskou čekají na jeho příchod. Při mé první obhajobě nikdo se mě nezastal, všichni mě opustili. Kéž je jim to odpuštěno! Avšak Pán stál při mně a dal mi sílu, abych plně hlásal evangelium a aby ho slyšeli (lidé) ze všech národů. A (tak) jsem byl vysvobozen ze lví tlamy. Pán mě vysvobodí ode všeho zlého a zachrání pro své nebeské království. Jemu buď sláva na věčné věky! Amen.

Autor 2 Tim jménem Pavlovým shrnuje jeho osud i jeho odkaz. A je si jist, že Pavel dosáhl svého cíle, plného společenství s Pánem. List opakuje některé informace z Listu Filipanům i 1 a 2 Kor o Pavlově vězení. Nejdůležitější skutečností však pro Pavla není záchrana života, ale hlásání evangelia a naplnění života ve společenství s Bohem.

Lk 18,9-14

Některým lidem, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl Ježíš toto podobenství: „Dva lidé šli do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus a druhý celník. Farizeus se postavil a modlil se v duchu takto: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé: lupiči, podvodníci, cizoložníci nebo i jako tamhleten celník. Postím se dvakrát za týden, odvádím desátky ze všech svých příjmů.‘ Celník však zůstal stát vzadu a neodvažoval se ani pozdvihnout oči k nebi, ale bil se v prsa a říkal: ‚Bože, buď milostiv mně hříšnému.‘ Říkám vám: Celník se vrátil domů ospravedlněn, ne však farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“

Podobenství, které Ježíš vypráví, je zacíleno na lidi, kteří si ze svého dobrého života učinili byznys ve vztahu k Bohu. Ježíš nijak nezpochybňuje jejich dobrý život, plnění povinností a bezúhonnost, ale kritizuje představu, že si Boha lze koupit a že Boží přízeň, Boží láska jsou odměnou za život podle pravidel. Farizeus od Boha vlastně neočekává nic jiného než pochvalu, poklepání na rameno a obdiv. Bůh ho nemá čím překvapit, protože on od něj vlastně nic nepotřebuje. Celník ví, že nemá Bohu co nabídnout, a tak prosí o Boží lásku, které se mu také dostane. Zda změnil svůj život, už se z podobenství nedozvídáme. Ve skutečnosti nejde tolik o ty dva, ale o představu o Bohu, o Boha. Dobrý život je dobrý sám o sobě, ale těšit se z Boha, mít k němu láskyplný vztah, doufat v něj, očekávat od něj jeho lásku je něco jiného. S Bohem se nekupčí, Bohu se člověk klaní v úctě a lásce, z Boha se žije. Lásku si nelze zasloužit, koupit, lásku lze dostat jen jako dar, který je třeba v pokoře přijmout a oplácet.