Neděle 20. 11. 2022 – 34. neděle v mezidobí, slavnost Ježíše Krista Krále

2 Sam 5,1-3

Všechny izraelské kmeny přišly k Davidovi do Hebronu a řekly: „Hle, jsem tvá kost a tvoje maso. Již dávno, když byl Saul králem nad námi, řídil jsi všechny záležitosti Izraele a Hospodin ti řekl: Ty budeš pást můj izraelský lid, ty budeš vládcem nad Izraelem.“ Přišli tedy všichni přední mužové izraelští ke králi do Hebronu a král David s nimi v Hebronu uzavřel smlouvu před Hospodinem, oni pak pomazali Davida za krále nad Izraelem.

Text z 2 Sam vypráví o volbě Davida za krále nad celým Izraelem poté, co zemřel (de facto byl zabit) Saulův syn. David byl zvolen za krále jižními kmeny již dříve, ale posléze se stal králem nad celým Izraelem. To byla v té době pokroková forma vlády, i když znamenala ztrátu určitých demokratických tradic rodového (kmenového) zřízení. Po zániku království na přelomu 7. a 6. stol. př. n. l. se postava krále Davida stávala stále více idealizovanou a naděje s ním jakožto vzorem pomazaného krále spojované nabývaly stále více mesiánských rozměrů. David se stal prototypem mesiánského krále, od nějž se čekalo osvobození Izraele.

Protože Ježíš stojí v tradici rodu Davidova jako onen definitivní mesiánský král, tak je postava krále Davida v liturgické oslavě Ježíše Krista Krále připomenuta jako prototyp.

Kol 1,12-20

Bratři! Děkujeme Bohu Otci, že vás uschopnil k účasti na dědictví věřících ve světle. On nás totiž vytrhl z moci temnosti a převedl do království svého milovaného Syna. V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů. On je (věrný) obraz neviditelného Boha, dříve zrozený než celé tvorstvo. V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, (svět) viditelný i neviditelný: ať jsou to (andělé) při trůnu, ať jsou to panstva, ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti. Všecko je stvořeno skrze něho a pro něho. (Kristus) je dříve než všechno (ostatní) a všechno trvá v něm. A on je hlava těla, to je církve: on je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. Tak má ve všem prvenství. (Bůh totiž) rozhodl, aby se v něm usídlila veškerá plnost (dokonalosti), a že skrze něho usmíří se sebou všecko (tvorstvo) jak na nebi, tak na zemi tím, že jeho krví (prolitou) na kříži zjedná pokoj.

Hymnus z Listu Kolosanům na Krista objasňuje oslavnou formou postavení Krista v rámci Božího stvoření i v rámci dějin spásy. Ježíš Kristus je pánem veškerenstva, je prototypem všeho stvoření i jeho obnovení, Je tváří neviditelného Boha a udržuje vše v bytí. Skrze něj dochází celé stvoření obnovy (usmíření). A právě on je hlavou církve, tedy svému tělu-církvi dává účast na své vládě i spásonosné roli.

Lk 23,35-43

Když Ježíše ukřižovali, členové velerady se mu vysmívali: „Jiným pomohl, ať pomůže sám sobě, je-li Mesiáš, Boží Vyvolený.“ Posmívali se mu i vojáci, přistupovali, podávali mu ocet a říkali: „Když jsi židovský král, zachraň sám sebe!“ Nad ním byl totiž nápis: „To je židovský král.“ Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „Copak ty nejsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“ Druhý ho však okřikl: „Ani ty se nebojíš Boha? Vždyť jsi odsouzen k stejnému trestu! My ovšem spravedlivě: dostáváme přece jen, jak si zasloužíme za to, co jsme spáchali, ale on neudělal nic zlého.“ A dodal: „Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království.“ Odpověděl mu: „Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji.“

Nepochopení a nepřijetí Boží nabídky v postavě Ježíše Krista vede k Ježíšovu ukřižování, potupné smrti, ztrpčované výsměchem těch, kvůli nimž přišel na svět. Ani na kříži však Ježíš nezůstává bezmocný, ačkoliv jeho moc i poslání chápe jen jeden z těch, kdo byli spolu s ním ukřižováni jako rebelové. Nápis na kříži, byť míněn jako výstražný či posměšný, je pravdivý. Ježíš je oním očekávaným mesiánským králem, potomkem Davidovým a naplněním nadějí do davidovského krále vkládaných, ale zcela jinak, než to lidé očekávali, než si to představovali a než to chtěli. Bůh dosahuje svých cílů, naplnění svých zaslíbení jinak a navzdory hříšnému lidskému jednání. Ježíš je králem na kříži a skrze kříž a na to je třeba myslet v časech dobrých i špatných.