Pátek 25. 11. 2022 – 34. týden v mezidobí
Zj 20,1-4.11-21,2
Já, Jan, viděl jsem anděla sestupujícího z nebe: v ruce držel klíč od propasti a velký řetěz. Popadl draka, toho starého hada, to je ďábla čili satana, spoutal ho na tisíc let, svrhl do propasti, zavřel ji a svrchu zapečetil, aby už přestal svádět národy, pokud se nedovrší tisíc let. Potom musí být na krátký čas rozvázán. A viděl jsem trůny i ty, kteří se na ně posadili a jimž bylo dáno (právo vykonat) soud, a také duše těch, kteří byli popraveni pro Ježíšovo svědectví a pro Boží slovo, a ty, kteří se neklaněli šelmě a jejímu obrazu a nepřijali její znamení na čelo nebo na ruku: ti ožili a ujali se vlády s Kristem na tisíc let. Pak jsem uviděl velký bělostný trůn a toho, který na něm seděl. Před jeho tváří prchla země i nebesa, a nezůstala po nich stopa. A viděl jsem mrtvé, velké i malé, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Také jiná kniha, kniha života, byla otevřena. A ti mrtví byli souzeni podle toho, co v těch knihách stálo, podle svých skutků. Moře vydalo mrtvé, kteří byli v něm, i Smrt a Podsvětí vydaly svoje mrtvé a každý byl souzen podle svých skutků. Pak byly Smrt a Podsvětí vhozeny do ohnivého močálu. To je druhá smrt: ohnivý močál. O kom se zjistilo, že není zapsán v knize života, byl vhozen do ohnivého močálu. Potom jsem viděl nová nebesa a novou zemi – dřívější nebesa a dřívější země zmizely, ani moře už není. A uviděl jsem svaté město, nový Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha; bylo vystrojeno jako nevěsta okrášlená pro svého ženicha.
Ona představa tisícileté říše Kristovy, kdy drak jako symbol zla je spoután a svržen do propasti a vlády se spolu s Kristem ujímají ti, kdo obětovali svůj život pro věrnost pravdě, je velmi zvláštní a těžko se pro ni hledá vysvětlení. Autor Zjevení nejspíš čerpal z dobových představ jakéhosi rozfázování dějin. Cílem vize je sdělit, že ti, kdo dali svůj život pro pravdu, nejsou zapomenuti, mají své místo po boku Kristově a již se podílejí na jeho definitivní vládě, která však v časnosti je stále ohrožována zlem. Nejde tu o to, že by existovalo reálně nějakých 1000 let Kristovy vlády nad světem se „zasloužilými“, kteří již vstali – nad rozdíl od jiných – z mrtvých, a pak došlo k nějakému dalšímu působení zla (draka) a pak teprve došlo na všeobecný soud. Spíše celému obraznému líčení lze rozumět jako útěšnému příslibu pro ty, kdo se nekompromitují s totalitní mocí (zla), protože i když za svůj postoj zaplatí svým životem, jsou přijati Bohem v plnosti. Vlastně to koresponduje s naší vírou ve svaté, kteří mají v Božím království zvláštní postavení a „moc“, „panují s Kristem“, zatímco v pozemské realitě je se zlem stále třeba zápasit. A to dokud se nezavrší čas a všichni nestanou před Bohem, aby i jejich život došel završení, aby se završily dějiny. Vše pomíjivé a negativní bude zničeno (Smrt i Podsvětí), a to včetně těch, kdo v Božím světě být nechtějí (pokud se takoví najdou). Poté už bude jen Boží skutečnost, jak říká apoštol Pavel v 1. listě Korinťanům „aby byl Bůh všechno ve všem“. Vize je završena obrazem nebeského Jeruzaléma, který sestupuje od Boha – tedy novou realitou, která ve všem překonává dosavadní stvoření, lépe řečeno proměňuje se v dokonané Boží stvoření.
Představa Boha jako soudce už nadělala v dějinách mnoho škod, přesto je na místě si uvědomit, že náš život není jen náš a že za něj neseme zodpovědnost i před Bohem. Jeho soud je soudem lásky, což je pro člověka hodně náročné, protože nahlédnout, jak zklamáváme či jsme zklamali někoho, kdo nás miluje, je silně zahanbující.
Lk 21,29-33
Ježíš pověděl (svým učedníkům) toto přirovnání: „Podívejte se na fíkovník a všechny ostatní stromy: když vidíte, že už pučí, sami poznáváte, že léto je blízko. Stejně tak, až uvidíte, že se to děje, poznáte, že Boží království je blízko. Amen, pravím vám: Toto pokolení nepomine, dokud se všechno nestane. Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.“
Ježíš se blíží konci svého života, a proto se snaží svým učedníkům různým způsobem vyložit, co ho i je čeká. Ale nemusejí se bát, protože pokud postaví svůj život na důvěře v něho, v jeho slovo, stanou se účastníky Božího království. Kdy se tak naplno stane, není rozhodující.
