27.11.2022, neděle, 1. adventní
Advent, latinsky adventus, znamená příchod, Boží příchod kdysi v minulosti, v přítomnosti i v budoucnosti, na který čekáme.
Dnešní čtení z Písma se dívají na den příchodu Páně za dvou různých stran. Izaiáš jej vidí s nadějí, s vizí pokojné a míruplné budoucnosti. Už nebude nepřátelství, národy proti sobě nebudou bojovat, své zbraně překovají na radlice k orání země a na nože k ořezávání vinné révy. Všichni budou žít ve světle vycházejícím z Jeruzaléma.
Evangelium podle Matouše nás naopak vyzývá k bdělosti, abychom byli připraveni. Nevíme, kdy náš Pán přijde, bude to překvapení, a to nepříjemné, protože nevíme, kdy se to stane. Víme jen, že Pán přijde znenadání jako zloděj.
Na ten čas je třeba být připraven, protože někdo bude vzat k záchraně a jiný ponechán ke zkáze. To jsou ti, kteří jsou zaměstnáni jen záležitostmi pozemského života a nečekají ve svém životě nic, co by je přesahovalo. To nemusí být jenom víra v Boha, nýbrž i víra v opravdové duchovní hodnoty, i když člověk nevěří v Boha.
Ti, kdo budou bdít a budou připraveni, přivítají setkání s Bohem s radostnou nadějí, i když teď nevědí, jak bude život potom vypadat, jaký bude život v Boží blízkosti. O tom teď nemáme potuchy, ale přesto se na něj těšíme.
Není snadné žít v neustálé připravenosti. Možná jsme z toho už unaveni, už nám chybí nadšení, možná se nám už nechce vycházet neustále vstříc přicházejícímu Pánu. O jeho současném a budoucím příchodu víme, ale už nás to nebaví žít v neustálé radosti z naděje na setkání s ním. Ale když víme o jeho příchodu, musíme přece něco dělat k tomu, abychom se na něj těšili.
Snad je třeba, abychom měli radost i z toho, co prožíváme v tomto životě, radost pozemskou. Když budeme radostnými lidmi, tak může naše pozemská radost přerůstat i v radost z věcí nebeských. Pak budeme prostě radostnými lidmi, po všech stránkách.
Člověk prostě potřebuje ve svém životě radostné body, zdroje radosti, a to v oblasti přirozeného pozemského života i v oblasti nadpřirozené, v oblasti víry. Tyto oblasti se navzájem podporují, tak aby mohly žít obě společně. Když člověk má radost z věcí přirozených a všedních, snadněji nalezne cestu k Bohu. A když má pozitivní duchovní zážitky, snadněji nalezne i zdroje radosti ve všedních, obyčejných věcech. Pak nalezne Boží pokoj už v tomto životě.
