Neděle 15. 1. 2023 – 2 neděle v mezidobí

Iz 49,3.5-6

Hospodin mi řekl: "Jsi mým Služebníkem, Izraelem, proslavím se tebou." Avšak nyní praví Hospodin, který si ze mě utvořil Služebníka již v matčině lůně, abych zas k němu přivedl Jakuba, abych mu shromáždil Izraele. Tak jsem ve cti u Hospodina, (protože) Bůh můj je mou silou. Řekl mi (tedy): "Nestačí, že jsi mým Služebníkem, abys obnovil Jakubovy kmeny a zbytky Izraele přivedl nazpět. Proto tě dám národům jako světlo, aby se má spása rozšířila až do končin země."

Část jedné z písní o Služebníku Hospodinově, jejichž autorem je neznámý prorok ze 6. století v babylonském zajetí, který navazoval na historického proroka Izajáše. Tím služebníkem mínil onen prorok nejspíš sám sebe nebo někoho významného ze svého okolí. Onen vyvolený, povolaný od Hospodina, je pověřen, aby pracoval na obnově Izraele, aby mu dodával odvahy a nakonec se podílel na jeho návratu do zaslíbené země. Ono povolání od Hospodina není nic lehkého, vždyť Izrael žije v zajetí, v rozptýlení, a to již v druhé či třetí generaci. To nebylo v možnostech člověka, protože to záviselo na rozhodnutí tehdejších mocných, ale i na ochotě samotného Izraele, který se již zabydlel v cizině. Je hezké být vyvoleným Božím, ale není to tak jednoduché, je to vlastně úkol nad lidské síly. A přece došlo k jeho naplnění, i když to trvalo a bylo velmi klopotné. To, co se tu předznačuje, je povolání a vyvolení Ježíšovo.

1 Kor 1,1-3

Pavel, z Boží vůle povolaný za apoštola Ježíše Krista, a bratr Sosthenes členům církevní obce v Korintě, kteří byli posvěceni v Kristu Ježíši a povoláni do stavu svatých, a také všem, kteří kdekoli vzývají jméno Pána Ježíše Krista, (Pána) svého i našeho. Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.

Tato pasáž z 1. listu Korinťanům je z hlediska dopisového formuláře tzv. preskriptem, úvodní částí, jež obsahuje pisatele, adresáty a pozdrav, jak to bývalo zvykem v antické korespondenci. Pavel se tu představuje jako apoštol-vyslanec, a to ne z lidského rozhodnutí, nýbrž z vůle Ježíše Krista. Pavel se cítí být povolán právě jím a také být jeho hlasatelem, jeho vyslancem, jeho ambasadorem. List je určen korintské církevní obci, ale nejen jejím členům, nýbrž všem ostatním věřícím v Krista, tedy univerzálně křesťanům. Pavel členy korintské obce označuje za posvěcené a svaté, což neznamená, jak je zřejmé hned z následujících pasáží, že jde o jejich morální výkon, nýbrž o dar náležení k Bohu skrze víru v Ježíše Krista. Posvěcený a svatý je ten, kdo patří Bohu, kdo sám sebe pokládá za přináležejícího Bohu, za někoho, kdo byl Bohu zasvěcen křtem, tedy svým způsobem vyňat z profánního kontextu. To není žádný výkon člověka samého, to je dar, který mu je nabídnut, aby v rámci tohoto světa byl ještě něčím víc než jen součástí tohoto světa. A jako pozdrav svým adresátům nabízí Pavel milost a pokoj, tedy zásadní skutečnosti pro plný život, Boží dary. Pavel na adresáty skrze svůj list svolává Boží požehnání. Celý list stojí tedy pod tímto žehnajícím aktem.

Jan 1,29-34

Na druhý den (Jan) viděl Ježíše, jak jde k němu, a řekl: "Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa! To je ten, o kterém jsem řekl: ‚Po mně přijde ten, který má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.‘ Ani já jsem ho neznal, ale proto jsem přišel křtít vodou, aby byl zjeven izraelskému národu." A Jan vydal svědectví: "Viděl jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. Ani já jsem ho neznal, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: ‚Na koho uvidíš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem Svatým.‘ A já jsem to viděl a dosvědčuji: To je Syn Boží."

I Janovo evangelium naráží na Ježíšův křest v Jordáně, ale z celé události zde zbyl onen podstatný moment, a to Ježíšovo naplnění Duchem sv. Jan Křtitel se staví pouze do role svědka, toho, kdo má ukázat na Ježíše jako Mesiáše, naplnění očekávané záchrany od Boha. Ustupuje do pozadí, aby mohl být viděn ten, kdo je tím hlavním. V janovské verzi je už vyjádřena celá podstata evangelia: Ježíš je ten, kdo přináší univerzální záchranu, ničí zlo (snímá hříchy světa), je nositelem Ducha, je Božím Synem.

I nám vůči světu náleží svědecká role Jana Křtitele. Svědčit je možné různě, podle okolností života každého z nás, ale stále je třeba mít na paměti, že hlavním je někdo jiný než my.