Pondělí 23. 1. 2023 – 3. týden v mezidobí

Žid 9,15.24-28

Kristus je prostředníkem nové smlouvy. Svou smrtí dal zadostiučinění za hříchy (spáchané) v době, kdy ještě platila dřívější smlouva. Tím se povolaným dostává (splnění) slibu o věčném dědictví. Neboť Kristus nevešel do svatyně, zbudované (lidskýma) rukama, která je jenom napodobeninou té pravé, ale do samého nebe, aby se teď staral o naše záležitosti u Boha. A není (třeba), aby víckrát obětoval sám sebe, jako velekněz vchází do velesvatyně rok co rok s cizí krví, jinak by byl musel trpět už mnohokrát od stvoření světa. Ale zjevil se teď na konci věků jednou provždy, aby svou obětí odstranil hřích. A jako je lidem určeno, že musí jednou umřít, a pak (nastane) soud, podobně je tomu i u Krista: když byl jednou podán v oběť, aby na sebe vzal hříchy celého množství lidí, objeví se podruhé – ne už pro hříchy – ale aby (přinesl) spásu těm, kteří na něho čekají.

Autor listu pokračuje v tématu Kristova velekněžství. Ježíš Kristus se liší od židovských velekněží tím, že nepotřebuje oběť za své hříchy, neboť je bez hříchu. On je zároveň obětí i obětníkem, protože obětuje sám sebe a nepotřebuje, aby za něj někdo a něco obětoval. Vzhledem ke svému statutu Božího Syna také nepotřebuje přinášet oběť opakovaně, protože ta jeho má univerzální platnost v prostorové i časové dimenzi. Jeho životním příběhem (tedy vtělením, životem, smrtí a zmrtvýchvstáním) se do lidských dějin prolomila definitivnost, jež bude završena jeho druhým příchodem, který již nebude vtělením, ale proměnou světa v definitivní realitu Božího království.

Mk 3,22-30

Učitelé Zákona, kteří přišli z Jeruzaléma, tvrdili (o Ježíšovi): "Je posedlý Belzebubem! Vyhání zlé duchy s pomocí vládce zlých duchů." Zavolal si je a mluvil k nim v podobenstvích: "Jak může satan vyhánět satana? Je-li království v sobě rozdvojeno, takové království nemůže obstát. Je-li dům v sobě rozdvojen, takový dům nebude moci obstát. Jestliže satan vystoupil proti sobě a je rozdvojen, nemůže obstát, ale je s ním konec. Nikdo přece nemůže vniknout do domu siláka a uloupit jeho věci, jestliže toho siláka napřed nespoutá. Teprve potom mu dům může vyloupit. Amen, pravím vám: Všechno bude lidem odpuštěno, hříchy i rouhání, kterých se dopustili. Kdo by se však rouhal Duchu svatému, nedojde odpuštění navěky, ale bude vinen věčným hříchem." To řekl proto, že tvrdili: "Je posedlý nečistým duchem."

„Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.“ To se v Ježíšově případě opakuje stále znova. Když už nelze popřít Ježíšovo působení, přesahující známý řád světa, tak je možné ho znehodnotit po stránce morální a náboženské. Ježíš na zavádějící interpretaci reaguje poukazem na její vadnou logiku. Podle mého se Duchu svatému, Duchu pravdy, rouhá ten, kdo zná pravdu, a přesto ji popírá svou lží, znehodnocuje či překrucuje. Tomu totiž nelze nic odpustit, protože pravdu zná, tudíž o žádné odpuštění nestojí. Odpustit plně lze pouze tomu, kdo pravdu nahlédne a obrátí se k ní. Ale kdo ji zná a popírá, toho nelze k obrácení přivést, tomu o pravdu vůbec nejde. I když tou pravdou je Bůh sám. Člověk zahleděný do sebe, neschopný skutečné sebereflexe, stavící se na místo Boží, může být pouze vyhnán. To je hřích Adamův.

To můžeme aktuálně sledovat v našich prezidentských volbách. Pravda je pro jednoho z kandidátů zcela irelevantní, o ni vůbec nejde. Jde o jen o pekelně nafouklé „já“. Bohužel. A o lidi jako ti učitelé Zákona a jejich posluchači.