Sobota 4. 2. 2023 – 4. týden v mezidobí

Žid 13,15-17.20-21

Skrze Ježíše podávejme Bohu stále oběť chvály, to je ovoce rtů, které chválí jeho jméno. Nezapomínejte na dobročinnost a mějte pochopení pro druhé: to jsou oběti, jaké se Bohu líbí. Své představené poslouchejte a podřizujte se jim! Oni bdí nad vaší duší a jednou za ni budou odpovídat. Ať to mohou dělat s radostí, a ne se vzdycháním. To by vám neprospělo. Bůh, (dárce) pokoje, který vyvedl z mrtvých našeho Pána Ježíše, velikého pastýře ovcí – protože (on zpečetil) svou krví věčnou smlouvu – ať vás zdokonalí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli, a nechť působí v nás, co je mu milé skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva na věčné věky. Amen.

V závěrečné pasáži (zde poněkud zkrácené) celého listu završuje autor své napomínání a povzbuzování adresátů. První výzva hovoří o modlitbě chvály, autor ji nazývá obětí chvály, tedy tím, co člověk Bohu nabízí jako výraz své úcty a vděčnosti. Druhá je zaměřena na respekt vůči těm, kdo stojí v čele obce, aby jim adresáti vycházeli vstříc svou spoluprací, což povede k obapolnému užitku. Nakonec autor svolává požehnání na adresáty, jež má vést k jejich duchovnímu růstu.  

Mk 6,30-34

Apoštolové se shromáždili u Ježíše a vypravovali mu všechno, co dělali a učili. Řekl jim: „Pojďte i vy někam na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.“ Pořád totiž přicházelo a odcházelo tolik lidí, že neměli čas ani se najíst. Odjeli tedy lodí na opuštěné místo, aby tam byli sami. Mnozí je viděli odjíždět a poznali jejich úmysl. Ze všech měst se tam pěšky sběhli a byli tam před nimi. Když (Ježíš) vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře; a začal je poučovat o mnoha věcech.

Tenhle text je velmi útěšný pro všechny unavené prací pro druhé. Ježíš je velmi pozorný a vidí, jak jsou učedníci unavení poté, co se vrátili ze svých misijních cest. Chce jim proto dopřát odpočinek a vyslechnout jejich zkušenosti. Jenže to nevyšlo. Učedníkům nebylo dopřáno, aby mohli s Ježíšem sdílet to, čeho byli plní. Jiní je předběhli, protože také chtěli být s Ježíšem. Ježíš vyslyšel jejich touhu a ujal se jich. V dané chvíli učedníkům nezbylo než to tak přijmout a fyzicky si odpočinout, i když nemohli sdílet s Ježíšem to, co pro ně bylo tak důležité a nač se nepochybně těšili. Ježíš jim tím ukazuje cestu vydanosti pro druhé.

Občas se člověk ocitá v takové situaci, že musí přenechat jiným své místo v pozornosti někoho, koho má rád, na kom mu záleží a o kom ví, že i jemu záleží na něm. Nesmí to být pravidlem. Přátelé, manželé, rodinní příslušníci potřebují intimitu vztahu a vzájemného sdílení – v naléhavém případě je třeba se jí vzdát kvůli dobru druhých, ale nesmí to být bez hranic. Ježíš se svým učedníkům věnoval nepochybně v jiných chvílích, oni byli stále s ním. Ale i v této situaci je učil, že si nesmějí dělat nárok na přední místo. On je pro všechny.