Neděle 5. 2. 2023 – 5. neděle v mezidobí

Iz 58,7-10

Toto praví Hospodin: „Lámej svůj chléb hladovému, popřej pohostinství bloudícím ubožákům; když vidíš nahého, obleč ho, neodmítej pomoc svému bližnímu. Tehdy vyrazí tvé světlo jak zora, tvá jizva se brzy zacelí. Před tebou půjde tvá spravedlnost a za tebou Boží sláva. Tehdy budeš volat, a Hospodin ti odpoví, křičet o pomoc, a on řekne: ‚Zde jsem!‘ Přestaneš-li utlačovat, ukazovat prstem, křivě mluvit, nasytíš-li svým chlebem hladového, ukojíš-li lačného, tehdy v temnotě vzejde tvé světlo, tvůj soumrak se stane poledním jasem.“

Ze závěrečné části knihy Izajáš je tato pasáž součástí pojednání o pravém postu. Pravý půst má spočívat v pomoci tomu, kdo to potřebuje. Nemá být samoúčelným nebo formálním asketickým výkonem, nýbrž má orientovat pozornost člověka na pomoc druhému a na pravou úctu k Bohu, protože Bůh sám je vzorem pozornosti vůči člověku. Pokud si člověk osvojí tento postoj pravého postu, pak se člověku rozzáří obzor, pak je žije v úzkém společenství s Bohem.

1 Kor 2,1-5

Bratři, když jsem k vám přišel hlásat svědectví o Bohu, nepřišel jsem s nějakou zvláštní výřečností nebo moudrostí. Rozhodl jsem se totiž, že u vás nechci znát nic jiného než Ježíše Krista, a to ukřižovaného. Vystupoval jsem u vás se skleslou náladou, se strachem a obavami. A moje mluvení a kázání nezáleželo v přemlouvavých slovech moudrosti, ale v projevování Ducha a moci. To proto, aby se vaše víra zakládala na moci Boží, a ne na moudrosti lidské.

Pavel píše do Korinta, aby tamním křesťanům objasnil, v čem spočívá pravá víra. Nespočívá v žádných zázracích a jiných nápadných jevech, není plodem řečnického výkonu, v antice tak ceněného, nýbrž jejím základem je přijetí Krista jakožto ukřižovaného Mesiáše. Nezáleží tolik na řečníkovi, nýbrž na obsahu jeho poselství. Pavel v Korintě polemizoval s rozšířeným vyzdvihováním moudrosti, tedy lidského poznání a moudrosti, která má povahu lidské chytrosti, inteligence, poukazem na moudrost Boží, která zachraňuje svět skrze smrt na kříži vlastního Syna.

Mt 5,13-16

Ježíš řekl svým učedníkům: „Vy jste sůl země. Jestliže však sůl ztratí chuť, čím bude osolena? K ničemu se už nehodí, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže se skrýt město položené na hoře. A když se svítilna rozsvítí, nestaví se pod nádobu, ale na podstavec, takže svítí všem v domě. Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích.“

Ježíš po blahoslavenstvích nabádá učedníky k odvaze. Jejich posláním je, aby měnili společnost, přestože je jich málo. Soli stačí dát do pokrmu málo, aby měl správnou chuť. I učedníci nesmějí rezignovat na tento svůj úkol přinášet evangelium do společnosti. Nesmějí se skrývat, nesmějí se vzdát svého poslání, nesmějí se mu zpronevěřit tím, že by ho opustili, ale ani ne tím, že by ho zrazovali svými skutky. Nelze hlásat dobrého, milosrdného Boha a sami nebýt dobří a milosrdní.