Neděle 12. 2. 2023 – 6. neděle v mezidobí
Sir 15,16-21 (řec. 15-20)
Chceš-li, můžeš plnit přikázání, je v tvé moci zůstat věrným. (Bůh) před tebe položil oheň i vodu, vztáhni ruku, po čem chceš. Před každým je život a smrt, každému dá (Bůh) to, co kdo bude chtít. Převelká je moudrost Páně, je všemohoucí a všechno vidí. Jeho oči (hledí) na ty, kdo se ho bojí, on zná každý lidský skutek. Nikomu neporučil, aby byl bezbožný, nikomu nedal dovolení, aby hřešil.
To jsou velmi aktuální slova. Člověk může žít dobře, když chce, když respektuje základní pravidla dobrého lidského soužití. Bůh po nás nechce nemožné. Žít dobře není mimo dosah lidské vůle a jeho schopností, i když to neznamená, že se člověk nedostává do situací, z nichž je východisko těžké a kdy mu nezbývá než volit menší zlo. V moci člověka je zůstat věrným, přestože to může znamenat volit i velmi nestandardní řešení – důležité je vždy, zda tím člověk sleduje skutečné dobro nebo jen vlastní prospěch, slávu, pozornost druhých, věhlas…. To si musí člověk ujasnit, a to zcela upřímně.
1 Kor 2,6-10
Bratři! Učíme moudrosti, ale jen ty nejpokročilejší. To však není moudrost tohoto světa ani moudrost těch, kdo tento svět ovládají. Jejich moc je už zlomena. Moudrost, které učíme, je od Boha, plná tajemství a skrytá. Bůh ji už před lety pro nás předurčil k naší slávě. Nikdo z těch, kdo vládnou tímto světem, neměl o ní tušení. Protože kdyby o ní něco věděli, nikdy by Pána slávy neukřižovali. Ale – jak stojí v Písmu – (my zvěstujeme) to, co ‚oko nevidělo, co ucho neslyšelo, nač člověk nikdy ani nepomyslil, co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují‘. Nám to Bůh zjevil skrze svého Ducha. Duch totiž zkoumá všecko, i hlubiny Boží.
Pavel použil zvláštního vyjádření, že Duch zkoumá i hlubiny Boží, jako by Duch byl od Boha odlišný. Snad tím chtěl Pavel vyjádřit, že Duch je Duchem Božím, a proto zná i nejhlubší Boží úmysly, a proto to, co je od Boha, co člověk poznává jako od Boha díky působení Ducha, je pravdivé, je výrazem Boží moudrosti a lásky. Zvěstovat to považuje Pavel za své životní poslání. Boží moudrost (a jde o spásu skrze Krista) je tajemná a skrytá, protože nekoresponduje tak jednoduše s tím, co člověk pokládá za rozumné a moudré. Hlásání kříže jako cesty spásy, cesty vedoucí ke svobodě a do plnosti Božího království, se muselo jevit jako zcestné, protože to odporovalo rozšířenému náhledu na rozumné a moudré jednání. To je tedy ona Boží moudrost, která odporuje světu. Nikoliv jako glorifikace ponížení a utrpení, nýbrž jako Boží velikost proměňující lidský hřích, spáchaný na Božím Synu, v cestu spásy, a tak obracející lidské výpočty naruby.
Mt 5,17-37
Ježíš řekl svým učedníkům: „Nemyslete, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se to všecko nestane. Kdyby tedy někdo zrušil jedno z těchto přikázání – a třeba i to nejmenší – a tak učil lidi, bude v nebeském království nejmenší. Kdo se však bude jimi řídit a jim učit, bude v nebeském království veliký. Říkám vám: Nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do nebeského království nevejdete.
Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: ‚Nezabiješ! Kdo by zabil, propadne soudu.‘ A já vám říkám: Každý, kdo se na svého bratra hněvá, propadne soudu; kdo svého bratra tupí, propadne veleradě; a kdo ho zatracuje, propadne pekelnému ohni. Přinášíš-li tedy svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem a jdi se napřed smířit se svým bratrem, teprve potom přijď a obětuj svůj dar. Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník neodevzdal soudci a soudce služebníkovi, a byl bys uvržen do žaláře. Amen, pravím vám: Nevyjdeš odtamtud, dokud nezaplatíš do posledního halíře.
Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Nezcizoložíš!‘ Ale já vám říkám: Každý, kdo se dívá na ženu se žádostivostí, už s ní zcizoložil ve svém srdci. Svádí-li tě pravé oko, vyloupni ho a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů přišel nazmar, než aby celé tvoje tělo bylo uvrženo do pekla. A svádí-li tě tvoje pravá ruka, usekni ji a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů přišel nazmar, než aby celé tvoje tělo přišlo do pekla.
Také bylo řečeno: ‚Kdo by se rozváděl se svou ženou, ať jí dá rozlukový list.‘ Ale já vám říkám: Každý, kdo se rozvede se ženou – mimo případ smilstva – uvádí ji do cizoložství, a kdo se ožení s rozvedenou, dopouští se cizoložství.
Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: ‚Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Pánu svou přísahu.‘ Ale já vám říkám: Vůbec nepřísahejte: ani při nebi, protože je to Boží trůn, ani při zemi, protože je to podnož jeho nohou, ani při Jeruzalému, protože je to město velikého krále; ani při své hlavě nepřísahej, protože ani jediný vlas nemůžeš udělat světlým nebo tmavým. Ale vaše řeč ať je: ano, ano – ne, ne. Co je nad to, je ze Zlého.“
V tzv. Horském kázání Ježíš vyostřuje některé z ustanovení Zákona (jde o tzv. antiteze). Svými slovy se staví nad Zákon, jenž byl považován za nejvyšší autoritu. V úvodu vyzývá Ježíš své učedníky a následovníky k dokonalejší spravedlnosti, než je ona spravedlnost zákoníků a farizejů, tedy profesionálů ve výkladu Zákona. To vyostření se týká senzibilizace nitra a svědomí člověka, a to především v oblasti lidských vztahů (mezi znepřátelenými lidmi, mezi mužem a ženou, mezi obchodními a jinými partnery). Jde primárně o čistotu úmyslů ve vzájemných vztazích, poctivost a zodpovědnost. Zášť, nepřátelství, závist, hněv se rodí v lidském srdci a je možné je ovládnout, tak aby nevedly ke katastrofálním důsledkům a neuváženému jednání, je možné se usmířit, vyjít druhému vstříc. Stejně tak ve vztazích mezi mužem a ženou má platit vzájemná úcta a zodpovědnost (v tehdejší době především ze strany muže, protože byl v „silnějším“ postavení vůči ženě), žena se nesmí stát pro muže objektem jeho žádostivosti a jejího uspokojení, nýbrž má být chráněna a zajištěna. A ve vztazích mezi partnery nejrůznějšího druhu v profesních záležitostech má platit poctivost, spolehlivost, držení slova, takže není nutné se zapřísahávat a dovolávat vyšší „instance“. To jsou jen příklady Ježíšova etického nároku na člověka. Dokonalejší spravedlnost znamená, že člověk neplní zákony a ustanovení formálně, nedrží se jen hranic dovoleného, nýbrž má čisté srdce a úmysly, hledá dobro a usiluje o ně, ctí Zákon v jeho vlastním smyslu, jímž je láska k Bohu a k druhému člověku.
To zůstává platné dodnes. Není třeba zkoumat, kam až smím, nýbrž se vždy ptát, zda svým jednáním zamýšlím dobro druhých nebo jen uspokojení sebe sama.
