6.1.2023, pátek – Zjevení Páně

Mt 2,1-12

Nevíme, jak se odehrál příběh mudrců od východu, nevíme, jestli se vůbec odehrál. Ale to není vůbec důležité. Nejde o historické zkoumání, nýbrž o svědectví Písma o Ježíšovi. Důležité je, že Bůh dává člověku, lidstvu, znamení, své Boží znamení. Pokud bychom chtěli příběh brát doslova, narazíme na různé těžkosti.

Hvězda byla mudrcům od východu znamením, že se narodil židovský král, o kterém židé věděli, že to je Mesiáš, Boží pomazaný. To ovšem asi mudrci nevěděli, ačkoliv pochopili, že je to znamení nadpřirozené, znamení od Boha. To bylo znamení, které je dovedlo do židovské země. Jak ale mohli vědět, že nový král musí být žid? Můžeme si to vykládat všelijakým způsobem, podle toho, jak tomu rozumíme.

Hvězda, kterou spatřili, se jim stala znamením ještě v jiném smyslu. Dovedla je totiž přesně na místo, kde bylo dítě. To ovšem nemohlo být znamení na nebi, na obloze, to by jim nemohlo ukázat přesné místo. Bylo to znamení, které jim dalo pochopit skutečnost Boží, božskou, znamení od Boha, které jim ukázalo Božího Syna. Boží Syn se ukázal pohanům.

Člověk se ve svém životě může setkat se všelijakými znameními. Některá jsou srozumitelná jemu i dalším lidem, některá jsou srozumitelná jen jemu. Tato znamení od Boha si nechá jen pro sebe, nebo o nich mluví s druhými. Přemýšlejme, zda jsme někdy dostali znamení, třeba nenápadné, o kterém jsme ale věděli, že je to znamení od Boha. Takové znamení může člověku změnit život.