Středa 29. 3. 2023 – 5. týden postní

Dan 3,14-20.91-92.95

Král Nabuchodonosor řekl: „Je to pravda, Šadrachu, Mešachu a Abednego, že nectíte mé bohy a neklaníte se zlaté soše, kterou jsem dal postavit? Nuže, jste připraveni hned, jak uslyšíte zvuk rohu, flétny, citery, harfy, psalteria, dud a hudebníky všeho druhu, padnout a klanět se soše, kterou jsem dal postavit? Jestliže se však klanět nebudete, hned budete vhozeni do rozpálené ohnivé pece – a který bůh vás bude moci vysvobodit z mých rukou?“ Šadrach, Mešach a Abednego odpověděli králi Nabuchodonosorovi: „Není třeba, abychom kvůli tomu tobě odpovídali. Jestliže se to stane, náš Bůh, jehož ctíme, může nás vysvobodit; z rozpálené ohnivé pece i z tvé ruky, králi, nás vysvobodí; i kdyby ne, nechť je ti známo, králi, že (ani pak) tvé bohy nectíme a zlaté soše, kterou jsi dal postavit, se neklaníme!“ Tu se Nabuchodonosor vůči Šadrachovi, Mešachovi a Abednegovi naplnil hněvem, který změnil jeho tvář. Poručil rozpálit pec sedmkrát víc, než obvykle se rozpalovala. Několika nejsilnějším mužům svého vojska rozkázal svázat Šadracha, Mešacha a Abednega, aby je vhodili do rozpálené ohnivé pece. (Najednou) král Nabuchodonosor užasl, rychle vstal a řekl svým dvořanům: „Copak jste nevhodili tři svázané muže doprostřed ohně?“ Odpověděli a řekli králi: „Ano, králi!“ (Král) pravil: „Hle, já vidím čtyři muže rozvázané, jak se procházejí uprostřed ohně, není na nich úhony a vzhled čtvrtého je podobný Božímu synu.“ Tu zvolal Nabuchodonosor: „Požehnaný Bůh Šadrachův, Mešachův a Abednegův, jenž poslal svého anděla a vysvobodil své služebníky, kteří v něj důvěřovali! Přestoupili královský rozkaz a vydali svá těla, aby nemuseli uctívat žádného boha, jedině Boha svého, a klanět se mu.“

Konflikt mocného a bezmocných, který ovšem končí vítězstvím těch bezmocných, protože zůstali věrni sami sobě a své víře. Byli ochotni dát svůj život všanc, protože si cenili věrnosti Bohu víc než vlastního života. Nakonec si nejen zachránili život, ale přivedli k úctě k Bohu i toho, kdo jí zpočátku pohrdal. Bezmocní se stávají mocnými, když nepodlehnou falši a nátlaku mocných. Stojí to odvahu, kroky do ohně, ale nakonec to vede k cíli, jímž není sebepotvrzení a moc, nýbrž oslava Boha, oslava smyslu žití. Nedávno vyprávěl jeden evangelický farář příběh, z něhož mrazí, ale je reálný. Na svatbu jednoho křesťanského páru východního obřadu ze Sýrie měla do Česka dorazit ještě jedna rodina, ale nepřijeli, protože pohřbívali syna, kterého před jejich očima zastřeli muslimští radikálové, kteří je postavili před volbu, že buď se zřeknou křesťanství, nebo jim zabijí syna. Oni zvolili smrt svého milovaného dítěte. A to s odůvodněním, že kdyby se zřekli své víry, tak by byli duchovně mrtví všichni – oni i jejich syn, který by nesl jako hanbu jejich selhání. Věří, že se rozhodli správně a že jejich syn žije v Božím náručí i že oni se s ním v něm setkají. Můžeme si o tom myslet, co chceme, ale jsou situace, kdy se člověk musí rozhodovat mezi darem života (někdy skutečně i fyzického) a hodnotou, ať už je to víra, láska, úcta, láska k vlasti, spravedlnost, věrnost….

Připomíná mi to Havlovo pojednání o moci bezmocných. Důležitá je přitom ovšem jednota a nezištnost. Toho jsme ostatně svědky dnes ve válce na Ukrajině, i když ve válce samozřejmě nejsou věci černobílé. Ten, kdo je schopen za své ideály dát i život, vzdát se všeho, morálně vyhrává vždycky, i když to neznamená automaticky i výhru politickou nebo ekonomickou.

Jan 8,31-42

Ježíš řekl židům, kteří v něho uvěřili: „Když vytrváte v mém slovu, budete opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu, a pravda vás osvobodí.“ Namítli mu: „Jsme potomci Abrahámovi a nikdy jsme nikomu neotročili. Jak ty můžeš říci: ‚Stanete se svobodnými’?“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám: Každý, kdo páchá hřích, je otrokem hříchu. Otrok nezůstává v domě navždy, syn zůstává navždy. Když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodní. Vím, že jste potomci Abrahámovi, ale ukládáte mi o život, protože mé slovo se u vás neuchytí. Já mluvím, co jsem viděl u svého Otce, a vy děláte, co jste slyšeli od vašeho otce.“ Řekli mu na to: „Náš otec je Abrahám.“ Ježíš jim řekl: „Kdybyste byli děti Abrahámovy, konali byste skutky jako Abrahám. Nyní však mě chcete zabít – toho, kdo vám mluvil pravdu, kterou slyšel od Boha. Tak Abrahám nejednal. Vy konáte skutky vašeho otce.“ Odpověděli mu: „My jsme se nenarodili ze smilstva, máme jednoho Otce, Boha.“ Ježíš jim řekl: „Kdyby byl vaším otcem Bůh, milovali byste mě, vždyť já jsem vyšel od Boha a od něho přicházím. Nepřišel jsem totiž sám od sebe, ale on mě poslal.“

Text přináší jednu z nejsilnějších kontroverzí Janova evangelia mezi Ježíšem a jeho oponenty. Text byl zneužit k antisemitským výpadům, jako by Ježíš sám nebyl Žid. Židy jsou v Janově evangeliu označováni jeho protivníci, což odkazuje na dobu vzniku evangelia, kdy došlo k radikálnímu a zřejmě velmi bolestnému rozchodu křesťanské obce a synagogy v obcích, kde Ježíšovi učedníci žili ještě v souladu s židovským prostředím, na konci 1. stol. n. l.

Osvobozující síla pravdy: Ježíš tu nemá na mysli pravdu ve smyslu logickém, nýbrž existenciálním. Poznat pravdu tady znamená přijmout Ježíše jako toho, kdo přichází od Otce ve prospěch člověka a světa, k jeho záchraně. Poznat pravdu znamená podobně jako jinde v biblické řeči sjednotit se s ní, oddat se jí. Pravda má osobní podobu, a to Božího Syna. Ježíšova řeč a reakce jeho oponentů se míjejí, každý argumentuje na jiné rovině.

Ani Ježíšovi ani Bohu-Otci není vždy tak snadno rozumět, co mi / nám chtějí sdělit slovy Písma, děním kolem nás, děním v našem životě. O to důležitější je se na pravdu jejich lásky spolehnout, vstoupit do ohně strastí, problémů, pochybností s vírou v Boží přítomnost a sílu. Současné obtížné situace (válka, nemoci, drahota, zmatky…) mohou vést k poznání skutečné pravdy, toho, co je důležité, co znamená láska.