Neděle 14. 5. 2023 – 6. neděle velikonoční

Sk 8,5-8.14-17

Filip přišel do hlavního samařského města a hlásal tam Krista. Všichni lidé dávali pozor na to, co Filip mluví, protože slyšeli a viděli, že dělá zázraky. Z mnoha (posedlých) totiž vycházeli nečistí duchové s velkým křikem. Také bylo uzdraveno mnoho ochrnutých a chromých. Celé město se z toho převelice radovalo. Když se apoštolové v Jeruzalémě dověděli, že Samařsko přijalo Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana. Ti tam přišli a modlili se za ně, aby dostali Ducha svatého. Do té doby totiž na nikoho z nich nesestoupil, byli jen pokřtěni ve jménu Pána Ježíše. Vložili tedy na ně ruce, a oni přijali Ducha svatého.

Text ze Skutků je zvláštní, protože říká, že je možný křest bez daru Ducha sv. Avšak spíše než o dogmatický problém zde jde o zdůraznění role apoštolské skupiny oproti skupině řecky mluvících, z nichž byl i Filip, jeden ze sedmi diakonů. Ani on však neslouží jen při stole, jak byla vymezena jejich úloha na začátku 6. kapitoly ve Sk, nýbrž káže evangelium, koná podivuhodné skutky (uzdravuje, vymítá zlé duchy stejně jako Ježíš), křtí. Když byli řecky mluvící nuceni opustit Jeruzalém, začali neprodleně působit jinde, a to u skupin, s nimiž se židé nestýkali, tedy zpočátku asi ani židokřesťané spojení s apoštoly. Když to zjistí „centrum“, tedy jeruzalémská obec, tak jim to nedá a pošle tam své lidi – tradičně Petra a Jana, aby Filipovo dílo zkontrolovali a završili. Tím završením je dar plnosti Ducha. Někdy se to bere jako potvrzení završení křesťanské dospělosti – biřmování. Jak vidno i v prvotní církvi nechybělo napětí a jistá konkurečnost různých skupin. Nicméně odvážnost těch řecky mluvících (helénistů) vyburcuje i ty druhé, což bylo nakonec ku prospěchu celého díla.

1 Petr 3,15-18

Milovaní! Mějte v srdci posvátnou úctu ke Kristu jako k Pánu a buďte stále připraveni obhájit se před každým, kdo se vás ptá po důvodech vaší naděje, ale ovšem s jemností a skromností. Musíte však mít přitom sami dobré svědomí! Pak se budou muset zastydět za své špatné řeči ti, kdo pomlouvají vaše dobré křesťanské chování. Je přece lépe, abyste snášeli utrpení, chce-li to tak Bůh – za to, že jednáte dobře, než za to, že jste udělali něco špatného. Vždyť i Kristus vytrpěl jednou smrt za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás smířil s Bohem. Byl sice usmrcen podle těla, ale podle ducha dostal nový život.

Křesťan má být schopen mluvit o své víře, o svém přesvědčení, ale především má svědčit svým chováním. Negativní reakce ze strany jiných pro něj nesmějí být důvodem k tomu, aby reagoval stejným způsobem. Za svou vírou, za svým přesvědčením je třeba stát, ale zároveň je třeba respektovat svobodu druhých. Nefunguje to sice automaticky vždy tak, že druhý odpoví na slušnost a přátelstvím stejně, ale vždy je šance, že druhý se zamyslí. Následovat Ježíše znamená přijímat i negativní postoje ze strany druhých, jejich aroganci, nespravedlnost a neoplácet stejnou mincí. To neznamená, že si člověk má nechat všechno líbit, ale že nesmí ztratit ze zřetele své poslání svědka.

Jan 14,15-21

Ježíš řekl svým učedníkům: „Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání. A já budu prosit Otce, a dá vám jiného Přímluvce, aby s vámi zůstal navždy: Ducha pravdy. Svět ho nemůže přijmout, protože ho nevidí a nezná. Vy ho znáte, neboť přebývá u vás a bude ve vás. Nenechám vás sirotky. (Zase) k vám přijdu. Ještě krátký čas, a svět mě už neuvidí, ale vy mě zas uvidíte, protože já jsem živ a také vy budete živi. V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně jako já ve vás. Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje, a kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec a také já ho budu milovat a dám se mu poznat.“

Ježíš zaslibuje nového, jiného Přímluvce, Parakléta. Tím prvním je on sám. On byl tím, kde zjevoval a zpřítomňoval Boha a jeho lásku, jeho pravdu. On ovšem odchází z tohoto světa, a tak slibuje svým učedníkům do daleké budoucnosti, že nezůstanou sami, bez přítomnosti Syna a Otce. Jsou nyní ve světě přítomni skrze Ducha sv. Tento Duch bude přítomen v životě těch, kdo budou nositeli Ježíšova poselství, totiž jeho lásky. Skrze Ducha sv. budou moci pronikat do tajemství Božího bytí, do hlubokého tajemství Boží lásky. Nad toto tajemství žádné větší není.