Úterý 30. 5. 2023 – 8. týden v mezidobí

Sir 35,1-15

Kdo zachovává zákon, rozmnožuje oběti, kdo dbá na přikázání, přináší oběť díků. Kdo se ukazuje vděčným, obětuje nejlepší mouku, kdo prokazuje dobrodiní, vzdává oběť chvály. Vyhýbat se zlu, to se líbí Pánu, přestat s bezprávím, to ho usmiřuje. Před Pánem se neobjevuj s prázdnou, to všechno se má dělat, že je to přikázáno. Oběť spravedlivého plní oltář tukem a její vůně stoupá k Nejvyššímu. Příjemná je oběť spravedlivého muže, památka na ni se neztratí. Oslavuj Pána štědře a neskrbli s prvotinami, které přinášíš. Při všem, co dáváš, měj veselou tvář a s radostí zasvěcuj desátek. Dej Nejvyššímu, jak on dává tobě, buď štědrý, jak můžeš. Vždyť on je Pán odplatitel a nahradí ti sedminásobně. Nepodplácej ho, vždyť on se podplatit nedá, a nespoléhej se na oběť z křivdy. Protože Pán je spravedlivý Bůh, nestraní nikomu.

Člověk má být vůči Bohu velkorysý, protože Bůh je velkorysý vůči člověku. Bůh nepotřebuje oběti od lidí, ale člověk potřebuje dávat najevo svou vděčnost vůči Bohu, uznávat svou závislost na jeho lásce. Oběti pohanským bohům měly zajistit přízeň bohů, bylo to takové „něco za něco“, bůh Izraele je však jiný. Nelze jej podplatit, nelze jím manipulovat. To, co on si přeje od člověka, co žádá, je jeho vztah, jeho úcta, jeho láska. Bůh touží po člověku, neboť jej stvořil pro lásku, kterou on sám je.

Mk 10,28-31

Petr řekl Ježíšovi: "My jsme opustili všechno a šli jsme za tebou." Ježíš odpověděl: "Amen, pravím vám: Nikdo není, kdo by opustil dům, bratry nebo sestry, matku nebo otce, děti nebo pole pro mě a pro evangelium, aby nedostal stokrát víc nyní v tomto čase: domy, bratry a sestry, matky a děti i pole, a to i přes pronásledování, a v budoucím věku život věčný! A tak mnozí první budou posledními a poslední prvními."

Petr po příběhu s bohatým mužem a rozhovoru o bohatství a přístupu do Božího království klade otázku, jak to tedy bude s nimi, učedníky, kteří skutečně vše opustili a výzvu k následování přijali. Ježíš Petra i všechny další ujišťuje, že toho nemusejí litovat, že vše jim bude vynahrazeno, a to ne až za hranicemi času, ale už tady na zemi. To muselo být zvláštní ujištění v situaci, kdy byli potulnými společníky Ježíšovými, kdy často neměli ani co jíst. A přece se tak stalo, i když jinak, než by se dalo čekat. Se vznikem církve se učedníkům a následovníkům Ježíšovým dostalo mnoho z toho, co jim bylo slíbeno, i když ne jako trvalý osobní majetek nebo rodina. Církev se stala společenstvím, kde měla vládnout solidarita, bratrství, láska, společenství stolu, zajištění potřeb. Leckde tomu tak přes různé problémy opravdu bylo.

Ten, kdo se chce sám zajistit (první), může o vše přijít a musí se pořád zajišťovat, a ten, kdo si nedělá přehnané starosti, kdo žije pro druhé (poslední), dostává, co potřebuje, a žije bez nároků a starostí. Tak jsou poslední prvními a první posledními i z hlediska radosti ze života už tady na zemi.