Úterý 6. 6. 2023 – 9. týden v mezidobí

Tob 2,9-14

Já, Tobiáš, poté, co jsem v noci o letnicích pohřbil mrtvého, vešel jsem do svého nádvoří a usnul jsem u jeho zdi. Pro horko jsem neměl přikrytou tvář. Nevěděl jsem, že na zdi nade mnou jsou vrabci. Jejich teplý trus mi spadl do očí a způsobil mi bílý zákal. Chodil jsem k lékařům, abych se léčil, ale čím víc mě mazali léky, tím víc mé oči slábly bílým zákalem, až jsem zcela oslepl. Zrak mi nesloužil čtyři roky. Všichni moji bratři nade mnou truchlili a Achikar mě živil po dva roky, dokud neodešel do Elymaidy. V té době moje žena Anna konala za mzdu ženské práce. Posílala je zákazníkům a oni jí vypláceli mzdu. Sedmého dne měsíce dystru dokončila tkaní a poslala tkaninu zákazníkům. Ti jí dali plnou mzdu a přidali jí kozlíka k hostině. Když ke mně přišla, kozlík začal mečet. Zvolal jsem: "Odkud je to kůzle? Snad není kradené? Vrať ho jeho majitelům! Není nám přece dovoleno jíst něco kradeného." Řekla mi: "Bylo mně přidáno jako dar ke mzdě." Já však jsem jí nevěřil a domlouval jí, aby kůzle vrátila jeho majitelům. Červenal jsem se kvůli tomu před ní. Tu mi opáčila: "A k čemu byly tvé almužny? K čemu byly tvé spravedlivé skutky? Teď se ukázalo, jak to s tebou vlastně je!"

Tobiáš je postižen na zdraví a najednou je odkázán na milosrdenství druhých. Přestal vidět. Je odkázán na své blízké a především pak na svou ženu. Ve své upjaté zbožnosti, ve své závislosti na svých ctnostech ji nespravedlivě obviní z krádeže. Jeho slepota není jen fyzická, nýbrž i duchovní. Není divu, že jeho žena se proti jeho zbožnosti postaví.

Zbožnost a plnění povinností jsou důležité a přínosné, jen se nesmějí stát cílem. Jsou to prostředky na cestě s Bohem, ale když se z nich vytratí osobní živý vztah k Bohu i k lidem, vedou na scestí. Bůh se stane modlou, prostředkem k sebeuspokojení člověka, a lidé jsou nahlíženi s despektem.

Mk 12,13-17

(Nepřátelé) poslali k Ježíšovi několik farizeů a herodovců, aby ho chytili za slovo. Ti přišli a řekli mu: "Mistře, víme, že jsi pravdomluvný a na nikoho nedbáš. Nehledíš na to, čím kdo je, ale učíš cestě k Bohu podle pravdy. Je dovoleno platit daň císaři, nebo ne? Máme ji platit, nebo nemáme?" On však prohlédl jejich pokrytectví, a proto jim odpověděl: "Co mě pokoušíte? Podejte mi denár, ať se podívám!" Podali mu ho a on se jich zeptal: "Čí je to obraz a nápis?" Odpověděli: "Císařův." Ježíš jim řekl: "Co je císařovo, dávejte císaři, a co je Boží, Bohu." A velmi nad ním užasli.

Proslulá historka o tom, jak Ježíš opět převezl své oponenty, kteří ho chtěli doběhnout, nastražit mu léčku, aby jej znemožnili. Ježíš se nepravému dilematu vyhnul, protože o ně nešlo. Bůh není konkurentem člověku (císaři), nesmí být na tuto rovinu stavěn. Jeho oponenti nemají zájem řešit nějaký vážný problém, politické dilema, nýbrž chtějí jen Ježíši uškodit. Ježíš nejenže jejich úmysly prohlédne, ale elegantně jim to vrátí. Oni přece mají a používají peníze s obrazem císařovým, tedy slouží si tím, co jim jeho správa zajišťuje. Klidný a pohodlný život. Ježíš na rozdíl od nich peníze nemá. Oni slouží císaři, on plně Bohu, a přesto bere ohled na historickou realitu a řád ve společnosti, pokud umožňuje důstojný lidský život. Bohu patří všechno, i císař, ale respektuje autonomii světa. Dávat Bohu, co mu patří, znamená žít ve vztahu k němu, což člověku umožňuje i nahlížet správně na realitu světa.