Neděle 25. 6. 2023 – 12. neděle během roku

Jer 20,10-13

Jeremiáš řekl: Slyšel jsem nepřátelské umlouvání mnohých: „Hrůza ze všech stran! Udejte ho! Udáme ho!“ I ti, kteří se mnou žili v přátelství, číhají na můj pád: Snad se dá svést a zmocníme se ho a pomstíme se na něm! Ale Hospodin je se mnou jako silný bojovník; proto ti, kteří mě stíhají, padnou a nic nesvedou. Velmi budou zahanbeni, neboť ničeho nedosáhnou; bude to věčná hanba, nezapomene se na ni. Hospodine zástupů, který zkoušíš spravedlivého, který vidíš ledví i srdce, kéž uzřím tvou pomstu nad nimi, neboť tobě jsem svěřil svou při. Zpívejte Hospodinu, chvalte Hospodina, že vysvobodil život ubohého z ruky zlosynů!

Izraelští proroci to neměli lehké, Jeremiáš byl jedním z nich. Protože hájil věrnost Hospodinu a byl kritický vůči Izraelcům, pokoušeli se jej umlčet. Avšak Jeremiáš, přes všechno úpění k Hospodinu, frustraci a depresi, spoléhá na Hospodina a na jeho pomoc. Jeremiáš přenechává řešení situace i odplatu za způsobené příkoří Hospodinu. To je obrovský výkon.

Řím 5,12-15

Bratři! Jako skrze jednoho člověka přišel na tento svět hřích a skrze hřích smrt, a tak smrt přešla na všechny lidi, protože všichni zhřešili. Hřích ovšem byl na světě už před Zákonem – jenomže kde není žádný zákon, tam se hřích nepřičítá. Přesto smrt uplatňovala svou moc od Adama do Mojžíše i nad lidmi, kteří se neprohřešili nějakým podobným přestoupením jako Adam. Tento Adam je protějškem toho, který měl přijít. Ale s Božím darem není tomu tak, jak to bylo s proviněním. Kvůli provinění jednoho ovšem celé množství propadlo smrti. Ale ještě tím hojněji se celému množství lidí dostalo Boží přízně a milostivého daru prostřednictvím jednoho člověka, Ježíše Krista.

Jde o část jedné z nejdůležitějších pasáží Listu Římanům. Adam a Kristus jsou zde protipóly. Adama stojí na počátku odklonu člověka od Hospodina, na počátku hledání a vyvyšování vlastního já na úkor vztahu k Bohu. Ježíš Kristu představuje zcela opačný pól toho, kdo dává k dispozici svůj život z lásky k Bohu a lidem. Jestliže Adam zatížil lidstvo touhou po sebezbožnění, tak Ježíš nabídl lidem cestu ven z této touhy a závislosti. Skrze Ježíše lze najít to, po čem Adam nezřízeně zatoužil. A tomu, této cestě, Bůh žehná.

Mt 10,26-33

Ježíš řekl svým apoštolům: „Nebojte se lidí. Nic není tak tajného, že by to nebylo odhaleno, a nic skrytého, že by to nebylo poznáno. Co vám říkám ve tmě, povězte na světle, a co se vám šeptá do ucha, hlásejte ze střech! A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo – duši zabít nemohou. Spíše se bojte toho, který může zahubit v pekle duši i tělo. Copak se neprodávají dva vrabci za halíř? A ani jeden z nich nespadne na zem bez vědomí vašeho Otce. U vás však jsou spočítány i všechny vlasy na hlavě. Nebojte se tedy: Máte větší cenu než všichni vrabci. Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, i já se přiznám před svým Otcem v nebi; ale každého, kdo mě před lidmi zapře, zapřu i já před svým Otcem v nebi.“

Ježíš nabádá své učedníky k odvaze k věrnosti a vytrvalosti ve víře. Je to výzva k věrnosti sobě sama, svým závazkům a přesvědčení. Ono přiznání se k Ježíši neplatí jen v situacích pronásledování, nýbrž i v každodenním životě. Člověk musí mít smysl pro realitu a vhodnost či příhodnost svých slov i jednání. Ale mínění druhých by neměla být tím, co určuje jeho život. Za svými rozhodnutími, pokud je přesvědčen o jejich správnosti, by člověk měl stát, i když ho druzí zahrnují kritikou a odsudky. Je dobré druhým naslouchat, ale rozhodovat se musí člověk sám, a to ve věrnosti sobě sama, svému přesvědčení, svému vztahu k Bohu.