Úterý 27. 6. 2023 - 12. týden v mezidobí
Gn 13,2.5-18
Abrám měl velmi mnoho stád, stříbra a zlata. Také Lot, který šel s Abrámem, měl brav, skot a stany. Země jim proto nestačila, aby zůstali spolu, neboť měli tak velký majetek, že nemohli zůstat pohromadě. Došlo totiž k hádce mezi pastýři stáda Abrámova a pastýři stáda Lotova, neboť i Kananejci a Perizité bydlili tehdy v zemi. Abrám tedy řekl Lotovi: „Ať není spor mezi mnou a tebou, mezi pastýři mými a tvými, vždyť jsme blízcí příbuzní. Není ti otevřená celá země? Odděl se ode mne! Půjdeš-li nalevo, dám se napravo, půjdeš-li napravo, dám se nalevo.“ Když Lot zdvihl své oči, viděl, že celé okolí Jordánu až k Soaru je všude zavlažováno jako Hospodinova zahrada, jako Egypt – bylo to dřív, než Hospodin zničil Sodomu a Gomoru. Lot si vybral celé okolí Jordánu a odtáhl na východ. Tak se od sebe oddělili. Abrám zůstal v zemi Kanaán a Lot se usídlil v městech kolem Jordánu a tábořil až k Sodomě. Lidé ze Sodomy však byli velmi zločinní a prohřešovali se proti Hospodinu. Když se Lot oddělil, řekl Hospodin Abrámovi: „Pozdvihni své oči a rozhlédni se z místa, kde stojíš, na sever a na jih, na východ a na západ. Celou tu zemi, kterou vidíš, dám tobě a tvému potomstvu na věky. Rozmnožím tvé potomstvo jako prach země; jenom kdo dovede spočítat zrnka prachu, spočítá i tvé potomstvo. Nuže, projdi zemí křížem krážem, neboť ji dám tobě.“ Potom Abrám zdvihl své stany a dospěl k doubravě Mamrea u Hebronu a vystavěl tam Hospodinu oltář.
I mezi nejbližšími lidmi může docházet ke střetům, zejména když jde o existenční záležitosti. Abram byl velkorysý a tak nabídl Lotovi, aby si vybral tu část země, kde chce pobývat. Lot si vybral tu na pohled výhodnější, v údolí kolem řeky Jordánu, kde bylo dostatek pastvy a zemědělské půdy. Abram se svými lidmi zůstal nahoře na vysočině, kde moc úrodné země není. A přesto, byť si to nevybral, mu zůstal lepší díl s Hospodinovým požehnáním. Leckdy člověku zůstane ta odvrácená strana, když ve své velkorysosti ten lepší díl nechá druhému, ale to může být a často nakonec je výhra. Nelze s tím kalkulovat, ale velkorysost se „vyplácí“, byť ne vždy bezprostředně a způsobem očekávaným. Lot si sice vybral na pohled lepší část země, avšak s obyvatelstvem zlým a nepřejícím, což nemohl tušit. Tam, kde je bohatství, bývá i mnohem větší nevraživost, závist, podlost. Nehledat pro sebe výhody může vést k získání něčeho mnohem cennějšího: radosti, pohody, pokoje, přátelství, prostě Boží přízně.
Mt 7,6.12-14
Ježíš řekl svým učedníkům: „Nedávejte svaté věci psům a neházejte svoje perly před vepře, nebo je nohama pošlapou, obrátí se proti vám a roztrhají vás. Co chcete, aby lidé dělali vám, to všechno i vy dělejte jim, neboť v tom je celý Zákon i Proroci. Vejděte těsnou branou. Neboť prostorná je brána a široká cesta, která vede k záhubě, a mnoho je těch, kdo tamtudy vcházejí. Jak těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málo je těch, kdo ji najdou!“
Text je stále z tzv. Horského kázání, z pasáže řetězu Ježíšových naučení, která spolu bezprostředně nesouvisejí, protože se vztahují na různé životní situace. První naučení nabádá k uvážlivému postoji ve sdělování důležitých věcí druhým lidem. Nabádá k reflexi o adresátovi a jeho možnostech a ochotě pochopení. Není nutné nabízet každému všechno, je třeba diferencovat. Naivita nebo hloupost nejsou ctnosti a srdce na dlani si od nás každý nezaslouží.
Druhé naučení se týká respektu k sobě i k ostatním. Jde o tzv. zlaté pravidlo, které je zde formulováno pozitivně: dělat ostatním to, co by člověk sám chtěl od nich dostat. Tedy chovat se k nim a jednat s nimi, jak bych si přál/a, aby bylo zacházeno se mnou. Uskutečňovat toto pravidlo jednání předpokládá, že se člověk zastaví a uvědomí si, co by si on přál za postoj od druhého v dané situaci. Tenhle moment je velmi důležitý, protože máme tendenci jednat rychle a bezmyšlenkovitě, na základě momentální emoce.
Třetí naučení jde do nitra člověka. Vcházet úzkou branou neznamená hledat pro sebe tu nejobtížnější cestu životem, jednání, které je mi nejvíc proti srsti, nýbrž nenechat se ovlivnit všeobecným nerespektováním morálních zásad, zůstat věrný sám sobě a vztahu k Bohu, i když to může přinášet nepochopení a problémy. Většina nemá vždy pravdu a ani tisíckrát opakovaná lež se pravdou nestává, i když se lidé tak chovají. Vstoupit úzkou branou také znamená brát svůj život s vděčností, snášet jeho těžkosti bez pocitu křivdy či obviňování druhých, snažit se žít poctivě.