Středa 28. 6. 2023 – 12. týden v mezidobí

Gn 15,1-12.17-18

Hospodin se obrátil na Abráma ve vidění těmito slovy: „Neboj se, Abráme, já jsem tvůj štít, tvá odměna je převeliká.“ Abrám řekl: „Pane, Hospodine, co mi dáš? Nemám děti, dědicem mého domu bude damašský Eliezer.“ Abrám pokračoval: „Nedal jsi mi potomka, bude po mně dědit jeden z lidí mého domu.“ Tu mu Hospodin řekl: „Ten po tobě dědit nebude; kdo však vyjde z tvého lůna, ten bude po tobě dědit.“ Vyvedl ho ven a pravil: „Pohlédni na nebe a spočítej hvězdy, můžeš-li je spočítat!“ – a dodal: „Tak (četné) bude tvé potomstvo!“ (Abrám) Hospodinu uvěřil, a ten ho za to uznal za spravedlivého. (Znovu) mu pravil: „Já jsem Hospodin, já jsem tě vyvedl z Uru Chaldejců, abych ti dal tuto zemi do vlastnictví.“ (Abrám) řekl: „Pane, Hospodine, podle čeho poznám, že ji dostanu do vlastnictví?“ (Bůh) mu řekl: „Vezmi pro mne jalovici, kozu, berana, všechny tříroční, pak ještě hrdličku a holoubě.“ (Abrám) mu přinesl všechna tato zvířata, rozpůlil je a položil jednu polovici proti druhé, ale ptáky nerozpůlil. Dravci se slétali na mrtvá těla, ale Abrám je odháněl. Slunce se sklánělo k západu, když Abrám upadl do hlubokého spánku; pojala ho hrůza a velká tíseň. Zatím slunce zapadlo, nastala tma, a hle – dýmající pec a ohnivá pochodeň přešly mezi oněmi rozpůlenými částmi. V ten den uzavřel Hospodin s Abrámem smlouvu a řekl: „Tvému potomstvu dávám tuto zemi od Egyptského potoka až k veliké řece, řece Eufratu!

Abram je sice mužem důvěry, ale ona zaslíbení Hospodinova na sebe dávají čekat. A on už není z nejmladších. Proto se poměrně odvážně obrací na Hospodina, který mu zaslibuje ochranu a odměnu, téměř s výčitkou, že nemá děti. Hospodin na jeho stížnost reaguje přislíbením bohatého potomstva. Abrahám učiní další krok víry a přes fyzickou nemožnost něčeho takového Hospodinu uvěří. Jeho dědicem bude jeho vlastní potomek. A Hospodin s ním uzavře smlouvu v rituálu, který odpovídal dobovým zvyklostem. Završení smlouvy ze strany Hospodinovy se ovšem děje za noci, v době kdy Abram je „mimo sebe“, v hlubokém spánku.

Být člověkem víry znamená umět čekat, žít v trpělivosti. Boží „čas“ je jiný než lidský. A potom věci se dějí tak, že člověk je nemůže přímo vidět, dotknout se jich v jejich vznikání, Hospodina nelze přímo „přistihnout při činu“, je lidským smyslům nepřístupný. Avšak už setkání s jeho stopami ve stvoření musí v člověku vyvolávat úžas, bázeň a úctu.

Mt 7,15-20

Ježíš řekl svým učedníkům: „Mějte se na pozoru před nepravými proroky: přicházejí k vám převlečeni za ovce, ale uvnitř jsou draví vlci. Poznáte je po jejich ovoci. Copak se sklízejí z trní hrozny nebo z bodláků fíky? Tak každý dobrý strom nese dobré ovoce, ale špatný strom nese špatné ovoce. Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce ani špatný strom nést dobré ovoce. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude poražen a hozen do ohně. Poznáte je tedy po jejich ovoci.“

Poznávacím znamením dobrého či špatného/zlého člověka jsou výsledky jeho činnosti. Slibotechen je vždycky hodně, těch, co své sliby plní, málo. Je ovšem dobré starat se o to, abychom my patřili mezi ty, jejichž ovoce je dobré. Co je dobré ovoce? To není tak snadné říci: snad lze tento výrok chápat tak, že člověk přináší dobré ovoce, když jeho činy dlouhodobě odpovídají jeho slovům, když přinášejí užitek celému společenství a ne pouze jemu, když klade dobro společenství před své vlastní. Osud špatného stromu je drsný, tragický. Člověk, jenž nenese dobré ovoce, na to nakonec sám doplatí. Nakonec se situace obrátí proti němu a on doplatí na své jednání, i když to nemusí být navenek zřejmé. Špatnost a zlo jsou sebestravující.