Úterý 4. 7. 2023 – 13. týden v mezidobí

Gn 19,15-29

Andělé naléhali na Lota a pravili: „Vstaň, vezmi svou ženu, obě své dcery, které jsou tady, ať nezahyneš pro vinu města.“ On však váhal. Tu ho mužové vzali za ruce, i jeho ženu a dvě dcery, poněvadž Hospodin ho chtěl ušetřit, vyvedli jej a teprve za městem ho pustili. Když je vyváděli, řekl (jeden z nich): „Uteč, jde ti o život! Neohlížej se zpátky a nezastavuj se v celém okolí, prchni na hory, abys nezahynul!“ Lot mu pravil: „Ne, prosím, Pane! Tvůj služebník nalezl přízeň v tvých očích a veliké je dobrodiní, které jsi mi prokázal, když jsi mi zachránil život. Já však nemohu utéci na hory. Ať mne jen nestihne neštěstí, ať neumřu! Hle, tady je blízko město, kam bych se mohl utéci, je nepatrné, tam bych chtěl utéci – což není maličké? – a zachránil bych si život.“ (Anděl) mu řekl: „Nuže, vyhovím ti i v této věci, že nevyvrátím město, o němž jsi mluvil. Honem tam uteč, neboť nemohu nic dělat, dokud se tam nedostaneš.“ Proto se nazývá to město Soar (Malé). Slunce vyšlo nad zemí, když Lot přišel do Soaru. Hospodin seslal na Sodomu a Gomoru déšť síry a ohně. Od Hospodina (se to stalo) z nebe. Vyvrátil ta města a celé okolí se všemi obyvateli, (zničil) i plodiny pole. Lotova žena se ohlédla a změnila se v solný sloup. Abrahám časně zrána šel na místo, kde předtím stál před Hospodinem. Pohlédl směrem k Sodomě a Gomoře, k celému území okrsku, díval se – hle – ze země vystupoval dým jako dým z pece. Když Bůh ničil města té krajiny, vzpomněl si na Abraháma a vyprostil Lota ze zkázy, zatímco města, ve kterých Lot přebýval, vyvrátil.

Velmi zvláštní příběh. Lotovi a jeho rodině jde o život, ale Lot si ještě klade podmínky své záchrany. Nechce se mu do hor, chce zůstat ve městě. A Bůh na to přistoupí. Občas s námi má Bůh neskutečnou trpělivost, když si klademe (nesmyslné) podmínky. I s dopadem svého hněvu, tedy spravedlnosti (soudu) Bůh čeká, dokud Lot není v bezpečí. Lot ani jeho rodina se nemají ohlížet, nemají se vracet k minulosti. Lotova žena to přesto udělá a ztuhne. Fixace na minulost nám brání jít dopředu. Lotova žena je symbolem takové fixace. To není Boží trest. Bůh je varoval před zůstáváním v minulosti. Podobně i Ježíš říká svým učedníkům, že každý, kdo položil ruku na pluh a otáčí zpět, nemá šanci vejít do Božího království. Bůh není v minulosti, Bůh je tady a teď, jde s námi i před námi. To je důležité varování i pro církev, pro každé církevní společenství.

Z hlediska literárního žánru je text etiologií na město Soar a na podobu krajiny u Mrtvého moře.

Mt 8,23-27

Když Ježíš vstoupil na loď, jeho učedníci ho následovali. Na moři se najednou strhla velká bouře, takže se vlny převalovaly přes loď. On však spal. Přišli tedy k němu, budili ho a volali: „Pane, zachraň nás! Hyneme!“ On jim odpověděl: „Proč se bojíte, malověrní?“ A vstal, pohrozil vichřici i moři, a nastalo úplné ticho. Lidé žasli a říkali: „Kdo to jenom je, že ho poslouchá i vichřice a moře?“

Tenhle příběh mě velmi často dráždil. Učedníci se ocitnou na pokraji zkázy, jsou zoufalí, veslují, co to jde. A Ježíš odpočívá, spí. Když už si učedníci nevědí rady, tak ho probudí s prosbou o pomoc, se zoufalým výkřikem. A dostanou vynadáno. Jako by se nic nedělo. Nakonec Ježíš zasáhne a situaci vyřeší. Situace učedníků nám asi není cizí. Zápasíme s nejrůznějšími překážkami, problémy, utrpením, nespravedlností, ohrožením, ale marně. Naše síly na to nestačí. A Ježíš spí. Nereaguje, nijak jej to nevzrušuje. Alespoň tak to vidíme. Ale Ježíš nakonec zasáhne, nenechá nás utopit, když se na něj obrátíme s důvěrou a trpělivostí.