Čtvrtek 20. 7. 2023 – 15. týden v mezidobí

Ex 3,13-20

Mojžíš pravil Bohu: „Hle, já přijdu k synům Izraele a řeknu jim: `Posílá mě k vám Bůh vašich otců.' Když se zeptají: `Jaké je jeho jméno?' – co jim mám říci?“ Bůh pravil Mojžíšovi: „Já jsem, který jsem!“ A dodal: „Tak řekneš synům Izraele: ‚Ten, který jest, posílá mě k vám‘.“ A ještě pravil Bůh Mojžíšovi: „Tak řekneš synům Izraele: ‚Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův, posílá mě k vám!‘ To je moje jméno na věky, to je můj název po všechna pokolení. Jdi a shromáždi přední muže Izraele a řekni jim: ‚Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahámův, Izákův a Jakubův se mi zjevil a řekl: Stále myslím na vás a na to, co se s vámi stalo v Egyptě. Rozhodl jsem se, že vás vyvedu z trápení Egypťanů do země Kananejců, Chetitů, Amoritů, Perizitů, Chivitů a Jebuzitů, do země oplývající mlékem a medem.‘ Uposlechnou tvých slov a ty půjdeš s předními muži Izraele k egyptskému králi a řeknete mu: ‚Hospodin, Bůh Hebreů, se nám zjevil. Dovol nám jít do pouště cestu tří dnů, abychom obětovali Hospodinu, našemu Bohu.‘ Já vím, že egyptský král vám nedovolí jít, leda přinucen silnou rukou. Vztáhnu svou ruku a budu bít Egypt všemi svými zázraky, které v něm způsobím, a potom vás propustí.“

Bůh zjevuje Mojžíšovi své jméno, vlastně bytostný program. Boha nelze vyjádřit nějakým jménem, ale ve starověku bylo potřeba odlišit toho pravého Boha od jiných, proto bylo důležité znát jeho jméno. Jméno ve starověku znamenalo mít přístup k tajemství druhé osoby nebo mít vládu nad věcmi či lidmi. Bůh tedy zjevuje tajemství svého bytí, a tím je jeho proexistence. „Jsem, který jsem“ nevyjadřuje nějakou statickou filozofickou entitu, nýbrž „Jsem, který jsem“ znamená – jsem ten, který byl, je a bude, a to pro vás. Boží jméno vyjadřuje Boží dynamickou přítomnost otevřenou člověku. Není to vlastní jméno v pravém slova smyslu, nýbrž opravdu vyjádření Božího proexistentního bytí, tedy bytí pro člověka, zde především pro vyvolený lid. Bůh je zde pro svůj lid a ten také vyvede z otroctví. Bůh se Mojžíšovi identifikuje jako ten, který je pro svůj lid, protože on je Bohem jejich otců, bohem, který dal Abrhámovi, Izákovi a Jákobovi svá zaslíbení. A tak naplní – i to je obsaženo ve sdělení „jsem, který jsem“: jsem tu pro vás, jsem živý, pravdivý a věrný.

Mt 11,28-30

Ježíš se ujal slova a řekl: „Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží.“

Ježíš reprezentuje Boží lásku, onu Boží proexistenci. On je útočištěm pro všechny, kdo jsou zmoženi, upracovaní, na dně. Neřeší za ně jejich problémy, ale nabízí jim přístav pochopení. On tím vším prošel, on rozumí lidské bídě a nouzi. Ten přístav pochopení nabízí i skrze své následovníky, pokud jsou ochotni jít v jeho stopách. Jsou tím pověřeni, jsou k tomu povoláni.

Ježíš nemluví o tom, že ti, kdo jdou za ním, jsou bez břemen. Mluví přece o tom, že jeho jho a jeho břemeno netlačí a netíží. Život ve víře v Ježíše není bez problémů, těžkostí, břemen, obtíží, ale přesto je možné je nést a snášet jinak, ne v pocitu nespravedlnosti, křivdy, naštvanosti, beznaděje. Pro Boha má vše v našem životě význam, nic není beze smyslu, i když nám se to tak mnohdy jeví a právě pod tíhou nesmyslnosti nejvíc klesáme.