23. 7. 2023 – 16. neděle v mezidobí

Mdr 12,13.16-19

Kromě tebe není Boha, který by se o všechno staral, nemusíš dokazovat, že soudíš spravedlivě. Neboť tvá moc je základ spravedlnosti a to, žes pánem, činí tě shovívavým ke každému. Vždyť sílu ukazuješ jen tomu, kdo nevěří v tvou svrchovanou moc, a trestáš vzdor těch, kdo ji znají. Ty však, který vládneš silou, v mírnosti soudíš a nás vedeš se vší šetrností, neboť kdykoli chceš, máš moc vždycky v ruce. Takovým jednáním jsi poučoval svůj lid, že spravedlivý musí být lidumilný. Svým synům poskytuješ radostnou naději, že po hříchu dáváš příležitost k lítosti.

Kniha Moudrosti nabízí vyznání víry v jediného Boha a jeho moc, jež je základem existence světa jako smysluplného prostoru pro člověka. Bůh je spravedlivý, ale jeho spravedlnost je spravedlností milosti, spravedlností lásky. Bůh nechce smrt hříšníka, ale jeho obrácení, jeho návrat do Boží náruče, do společenství s ním. Hřích je sice závažným činem, odvratem od Boha, ale není posledním slovem ve vztahu Boha a člověka, Bůh usiluje o návrat člověka k sobě, člověk má šanci svého jednání proti Bohu litovat a obnovit svůj vztah k němu.

Řím 8,26-27

Bratři! Duch nám přichází na pomoc v naší slabosti. Vždyť ani nevíme, oč se máme vlastně modlit. A tu sám Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit, a (Bůh), který zkoumá srdce, ví, co Duch žádá, a že jeho přímluva za křesťany je ve shodě s Boží vůlí.

Pavel tu mluví o tajemství modlitby, možná kontemplativní. Člověku docházejí v modlitbě slova a často i jasnost poznání, co je vlastně to správné, oč je třeba prosit. Ale to není rozhodující, protože když člověk opustí své představy, může se spolehnout na Ducha sv. Ten se modlí v něm a s ním. Odevzdat se v modlitbě Bohu je tím nejlepším krokem. Důležité je modlit se, být „před“ Bohem a nechat se, vytrvat v postoji klidu a důvěry. Slova nejsou potřebná, myšlenky je možné nechat plout, nedat se jimi strhnout a obrazy odcházet, prostě jen být přítomen. Nejde o to očekávat něco zázračného, vytržení, silný zážitek, nýbrž věrně vytrvat a důvěřovat v sílu Ducha. Ten ví a koná.

Mt 13,24-43

Ježíš předložil zástupům toto podobenství: „Nebeské království je podobné člověku, který nasel na svém poli dobré semeno. Ale když lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozházel mezi pšenici plevel a odešel. Když pak osení vyrostlo a nasadilo na klas, tehdy se ukázal i plevel. Tu přišli služebníci k hospodáři a řekli mu: ‚Pane, copak jsi nenasel na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal plevel?‘ On jim odpověděl: ‚To udělal nepřítel.‘ A služebníci mu řekli: ‚Máme jít a (plevel) sesbírat?‘ On však řekl: ‚Ne. Jinak byste při sbírání plevele mohli s ním vytrhat i pšenici. Nechte obojí spolu růst až do žní – a o žních řeknu žencům: Nejprve seberte plevel a svažte ho do snopků k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.‘“

Předložil jim další podobenství: „Nebeské království je jako hořčičné zrno, které člověk vzal a zasel na svém poli. Je sice menší než všecka semena, ale když vyroste, je větší než ostatní zahradní rostliny a stane se z něho keř, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích.“

Pověděl jim jiné podobenství: „Nebeské království je jako kvas, který vzala žena a zadělala ho do tří měřic mouky, až se všechno prokvasilo.“

To všechno mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích a bez podobenství k nim vůbec nemluvil. Tak se mělo naplnit, co řekl prorok: ‚Otevřu ústa v podobenstvích, vypovím, co bylo skryté od založení světa.‘ Potom rozpustil zástupy a šel domů. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili: „Vylož nám to podobenství o pleveli na poli.“ Odpověděl: „Ten, kdo rozsévá dobré semeno, je Syn člověka, pole je svět. Dobré semeno jsou synové Království, plevel jsou synové (toho) Zlého. Nepřítel, který ho zasel, je ďábel. Žeň je skonání věku, ženci jsou andělé. Jako se sbírá plevel a spaluje v ohni, tak bude i při skonání věku. Syn člověka pošle své anděly, ti posbírají z jeho království každé pohoršení a ty, kdo dělají nepravosti, a uvrhnou je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. Tehdy budou spravedliví v království svého Otce zářit jako slunce. Kdo má uši, slyš!“

Evangelista uvádí sérii Ježíšových podobenství o Božím království (království nebes/kém). Druhé a třetí mluví o účinnosti zárodků pro růst Božího království na zemi. Hořčičné zrno je opravdu malé a kvasu/droždí se dává do těsta jen malý kousek, a přesto obé má výsledky převyšující mnohonásobně počátek.

První podobenství pak má na žádost učedníků i své vysvětlení, protože je tak trochu paradoxní. Sice odpovídá zkušenosti každého zemědělce či zahradníka, plevel bují a snaží se zahubit kulturní plodiny, ale je zvláštní, že to má být obrazem Boží království. Bylo dobře zaseto, a přesto se na poli rozmohl plevel. Jenže plít lze skutečně až ve chvíli, kdy lze rozeznat zasetou rostlinu od plevele. To je prostě k vzteku. Plevel je navíc hodně agresivní a zbavit se ho někdy nejde, protože je příliš prorostlý s dobrými rostlinami. To lze až při sklizni, kdy lze rostliny oddělit. To je podobenství o trpělivosti a důvěře. Člověk by chtěl mít čisté pole i záhony, tedy čisté vztahy, spravedlnost, pravdu, přátelství a lásku kolem sebe, ale přes veškerou jeho snahu to nikdy nefunguje dokonale. Musí to s trpělivostí snášet a nevzdávat. To je jediná možná cesta k Božímu království. Ony totiž všechny pokusy o dokonalou, čistou, morální společnost skončily katastrofou, násilím, pronásledováním, likvidováním těch, kdo neodpovídali představám těch, kdo určovali pravidla správnosti a morálnosti. Všechny takové pokusy skončily jako nelidské. Žádná lidská totalita se nemůže stát Božím královstvím. Je třeba bojovat proti zlu, ale zároveň je třeba si uvědomovat omezenost vlastního poznání. Lidé nejsou roboti a nelze je rovnat do jedné řady. Do nitra lidí nikdo nevidí jen Bůh, proto je třeba mu přenechat definitivní soud.

Boží království je darem od Boha, roste v pozemské realitě skrze lidi, kteří o ně usilují, ale oni nejsou jeho dárci ani posuzovateli jeho správného růstu. Člověk se má především starat o to, aby byl dobrým zrnem a přispíval k růstu Boží vlády na zemi, aby se sám nenechal zaplevelit různými špatnými nebo nedůležitými věcmi.