Středa 26. 7. 2023 – 16. týden v mezidobí, sv. Jáchyma a Anny

Ex 16,1-5.9-15

Celé společenství synů Izraele se dalo na cestu z Elim a patnáctého dne druhého měsíce po jejich východu z egyptské země přišlo na poušť Sin, která je mezi Elim a Sinajem. A celé společenství synů Izraele reptalo na poušti proti Mojžíšovi a Árónovi. Synové Izraele jim řekli: „Kéž bychom zemřeli Hospodinovou rukou v egyptské zemi, když jsme seděli u hrnců masa a jedli chléb dosyta. Vyvedli jste nás na tuto poušť, abyste umořili celé shromáždění hladem!“ Hospodin řekl Mojžíšovi: „Hle, jako déšť vám sešlu chléb z nebe. Lidé vyjdou a každý den si nasbírají dávku na den. Chci je zkoušet, zda půjdou v mém zákoně, nebo ne. Když šestého dne připraví to, co přinesou, bude to dvojnásobek toho, co sesbírali na jeden den.“ Mojžíš pravil Árónovi: „Řekni celému společenství synů Izraele: „Přistupte před Hospodina, neboť slyšel vaše reptání!“ Když mluvil Árón k celému společenství synů Izraele, obrátili se k poušti, a hle – Hospodinova velebnost se ukázala v oblaku. Hospodin pravil Mojžíšovi: „Slyšel jsem reptání synů Izraele. Řekni jim toto: Kvečeru budete jíst maso a zrána se nasytíte chlebem. Poznáte, že já jsem Hospodin, váš Bůh.“ Když nastal večer, přilétly křepelky a pokryly celý tábor. Zrána padla rosa na tábor kolem dokola. Pokrývka z rosy se rozplynula, a hle – na povrchu pouště bylo cosi drobného, šupinatého, jemného jako jíní na zemi. Když to synové Izraele viděli, ptali se navzájem: „Co je to?“ – neboť nevěděli, co to je. Mojžíš jim řekl: „To je chléb, který vám Hospodin dává k jídlu.“

Další nespokojenost Izraelitů, kteří putují jistou oklikou do země zaslíbené. Ve chvílích obtíží, nedostatku, krizí se teprve ukazuje, co je člověk zač. Idealizace minulosti, egyptské hrnce, se zdají tak lákavé, že člověk lituje, že od nich odešel. Je to iluze, jedna z nejhorších, kterou pak využívají populisté všeho druhu. Návrat do minulosti není možný a každý pokus o něj končí fiaskem. Jak to zažila i zažívá církev u nás. Hospodin je před námi, ne v minulosti, on se stará a postará.

Mt 13,1-9

Ježíš vyšel z domu a sedl si u moře. Tu se u něho shromáždilo velké množství lidu. Proto vstoupil na loď a posadil se. Celý ten zástup stál na břehu. A mluvil k nim mnoho v podobenstvích: „Jeden rozsévač vyšel rozsévat. A jak rozséval, padla některá (zrna) na okraj cesty; přiletěli ptáci a sezobali je. Jiná padla na kamenitou půdu, kde neměla mnoho prsti; hned sice vzklíčila, protože neležela v zemi hluboko, ale když vyšlo slunce, spálilo je, takže uschla, protože nezapustila kořeny. Jiná zrna zase padla do trní: trní vzešlo a udusilo je. Jiná však padla na dobrou půdu a přinesla užitek: některá stonásobný, jiná šedesátinásobný, jiná třicetinásobný. Kdo má uši, slyš!“

Podobenství o rozsévači nabádá Ježíšovy následovníky, aby nebyli povrchní. aby jejich víra nebyla závislá na okolnostech, aby neochabla v situacích nepřízně, problémů a nároků. Nezáleží na velikosti užitku, který člověk svým životem přináší, ale na jeho poctivém úsilí, na jeho pevnosti, vytrvalosti, statečnosti. Věřit v čase pohody je snadné, mnoho obtížnější to je v situaci, kdy se zdá, že Bůh mlčí, nebo dokonce že dopouští vítězství zla. „Kdo má uši, slyš!“