Středa 2. 8. 2023 – 17. týden v mezidobí
Ex 34,29-35
Když Mojžíš sestupoval s hory Sinaj, měl dvě desky svědectví v ruce. Při sestupu s hory nevěděl, že pleť jeho tváře září od rozhovoru s Hospodinem. Árón a všichni synové Izraele viděli Mojžíše, jak září pleť jeho tváře, a báli se k němu přistoupit. Teprve až je Mojžíš zavolal, obrátil se k němu Árón se všemi náčelníky (izraelského) společenství a Mojžíš s nimi mluvil. Po nich přistoupili všichni synové Izraele a on jim přikázal vše, o čem s ním Hospodin na hoře Sinaj rozmlouval. Když s nimi Mojžíš přestal hovořit, dal si na tvář závoj. Kdykoli Mojžíš vstupoval před Hospodina, aby s ním mluvil, odkládal závoj až do svého odchodu; pak vycházel, aby mluvil k synům Izraele, co mu bylo přikázáno. Synové Izraele viděli Mojžíšovu tvář, jak zářila její pleť; potom si Mojžíš dával na tvář závoj až do chvíle, kdy přicházel, aby mluvil s Hospodinem.
Pobývání s Hospodinem člověka proměňuje, aniž si to uvědomuje. Mojžíšovi zářila tvář. Ta záře byla tak silná, že ostatní nebyli schopni ji ustát, proto si Mojžíš tvář zakrýval, když byl s lidmi, před Hospodinem však mohl stát s odkrytou tváří, neboť zrcadlila Boží přítomnost. V 2 Kor 3,13-18 se apoštol Pavel vrací k tomuto tématu a radostně sděluje svým adresátům, že oni si tvář zakrývat nemusejí, že odrážejí Kristovu záři: „A my všichni, spatřujíce s odhalenou tváří Pánovu slávu jako v zrcadle, jsme proměňováni v týž obraz, od slávy k slávě, jako od Pána Ducha.“ Kéž by to platilo i o nás, že z našich tváří září Pánova sláva, že jsme jeho nezkresleným obrazem.
Mt 13,44-46
Ježíš řekl zástupům: „Nebeské království je podobné pokladu ukrytému v poli. Když ho člověk najde, zakryje ho a s radostí nad ním jde, prodá všechno, co má, a to pole koupí. Nebeské království je také podobné obchodníku, který hledá vzácné perly. A když najde jednu drahocennou perlu, jde, prodá všechno, co má, a koupí ji.“
Nebeské království je něco velmi cenného, říká Ježíš svými podobenstvími. Co to znamená pro nás? Společenství s Bohem, život žitý vědomě v jeho přítomnosti, je něčím, co by člověk měl pěstovat, pro co by měl být ochoten se vzdát svého pohodlí, čemu by měl věnovat čas i své přemýšlení. Není to jen o pozornosti vůči Bohu v modlitbě, nýbrž o nastavení životních priorit.
