Pátek 1. 9. 2023 – 21. týden v mezidobí

1 Sol 4,1-8

Bratři, prosíme vás a napomínáme v Pánu Ježíši: jak jste se od nás naučili, že máte žít, abyste se líbili Bohu, a jak i žijete, tak ať v tom vynikáte ještě více. Víte přece, které příkazy jsme vám dali z (moci) Pána Ježíše. Neboť to je vůle Boží: vaše posvěcení! Zdržujte se smilství; naučte se každý držet svoje tělo ve svaté kázni a počestnosti, ne ve chtivé žádostivosti jako pohané, kteří neznají Boha. Nikdo ať v té věci nezkracuje a nepodvádí svého bratra, protože Pán to všechno přísně trestá, jak jsme vám to už dříve pověděli a důrazně připomněli. Bůh nás přece nepovolal k nečistotě, ale k posvěcení! Proto, když tím (příkazem) někdo pohrdá, nepohrdá člověkem, ale Bohem, který vám dává svého svatého Ducha.

Boží vůlí pro člověka je posvěcení, podíl na Boží svatosti. A ten má spočívat v relativně obyčejných věcech, totiž v řádném manželském (sexuálním) životě a v poctivosti v profesních vztazích. Řádně žitý život, tedy život v poctivosti a úctě vůči druhým – blízkým i vzdálenějším – je způsobem, jak člověk žije Boží přítomnost, jak žije z Boží svatosti, jak ji realizuje jako posvěcení ve svém životě. Liturgický překlad volí méně obvyklou interpretaci textu, takže to vypadá, že jde jen o individuální (mužskou) sexualitu. Velká část exegetů interpretuje text ve smyslu řádného manželského života (mít ženu v úctě a žít s ní svatě) a řádných profesních (obchodních) vztahů. Člověk je povolán ke svatosti, tedy k životu s Bohem – to je ve skutečnosti cíl a smysl života, který lze naplňovat již na zemi.

Mt 25,1-13

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: „Nebeské království je podobné deseti pannám, které vzaly lampy a vyšly naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět prozíravých. Pošetilé vzaly sice lampy, ale nevzaly s sebou olej, prozíravé si však vzaly s lampami také do nádobek olej. Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly. Uprostřed noci se strhl křik: ‚Ženich je tady! Jděte mu naproti!‘ Tu všechny ty panny vstaly a začaly si upravovat lampy. Pošetilé prosily prozíravé: ‚Dejte nám trochu oleje, lampy nám dohasínají.‘ Ale prozíravé odpověděly: ‚Nemůžeme, nestačilo by pak ani nám, ani vám, dojděte si raději k prodavačům a kupte si.‘ Jakmile však odešly nakoupit, přišel ženich a ty připravené vešly s ním na svatbu a dveře se zavřely. Později přišly i ostatní panny a volaly: ‚Pane, pane, otevři nám!‘ On však odpověděl: ‚Amen, pravím vám: Neznám vás.‘ Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.“

Stejné evangelium se četlo 9. 8., tak přebírám část textu ze svátku sv. Terezie Benedikty od Kříže.

Tohle podobenství vyvolává občas kontroverzi: proč se ty moudré   nerozdělily? A ty druhé byly snad pouze neprozíravé, ne pošetilé, jak bývají vykládány a zobrazovány, i když v řečtině je použito slovo znamenající hloupý, bláznivý, pošetilý. Přece i ony věrně čekaly na ženicha! Podobenství není o psychologii panen, nýbrž o připravenosti a o tom, že jsou věci, o něž se dělit nelze. Víra je osobní vztah, který nelze druhému předat, nemohu se dělit ani o své dary – mohu jimi být užitečný, ale nemohu je předat, rozdělit se o ně. A o to jde. Každý máme své osobní jedinečné povolání i poslání a to máme naplňovat, jeho realizaci nemáme odkládat napříště. Prozíravé či moudré panny (v řečtině je slovo znamenající rozumný, prozíravý, uvážlivý) jsou symbolem člověka, který žije ve shodě sám se sebou, se svým přesvědčením ve velkorysosti srdce a angažovanosti pro dobro; ty druhé panny pak symbolem člověka, který neví coby, je nespokojený a stále očekává, že někdo věci vyřeší za něj, proto se neangažuje nebo ne tak moc, protože kdo ví, co bude… Šance naplnit smysluplně život jej může tak minout. Štěstí přeje těm, kdo jsou připraveni.

Nebeské království je otevřené pro připravené, pro ty, kdo neodkládají rozhodnutí pro ně na někdy jindy. Rozhodnout se pro ně je vcelku jednoduché: stačí žít život naplno s jistou dávkou zodpovědnosti, radosti, touhy po Boží lásce a ochoty být pro druhé.