Sobota 2. 9. 2023 – 21. týden v mezidobí, sv. Augustin

1 Sol 4,9-11

O bratrské lásce není vám třeba psát, sám Bůh vás totiž poučil, abyste se navzájem milovali, a vy se také tak chováte ke všem bratřím v celé Makedonii.

Ale povzbuzujeme vás, bratři, abyste v tom byli stále horlivější. Pokládejte za věc své cti, že budete žít pokojně, plnit svoje (povinnosti) a živit se prací svých rukou, jak jsme vám to přikázali.

Pavel tu formuluje užitečné zásady soužití: bratrskou lásku, tedy přátelství a ohleduplnost mezi křesťany, a to nejen ve vlastní obci (a přátelství a ohleduplnosti není nikdy dost), a pokud jde o vztah k okolnímu světu, tak pokojné soužití, pracovitost a plnění povinností tak, aby křesťané byli bráni vážně a respektováni. To jim umožní i komunikaci se světem kolem. Následující verš 12 totiž říká: „Tak získáte úctu těch, kdo stojí mimo, a na nikoho nebudete odkázáni.“ Pavel byl realistickým člověkem, proto zdůrazňoval dobré soužití s ostatními, angažovanost ve společném díle pro společnost (plnění povinností) a úsilí o soběstačnost. Člověk se musí starat o svůj život a zároveň si uvědomovat, že i tato starost je darem, protože život sám je darem, není samozřejmý.

Mt 25,14-30

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: „Jeden člověk se chystal na cesty: zavolal si služebníky a svěřil jim svůj majetek. Jednomu dal pět hřiven, druhému dvě a třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. Ten, který dostal pět hřiven, hned šel, (podnikavě) jich využil a vyzískal pět dalších. Stejně i ten, který dostal dvě, vyzískal dvě další. Ale ten, který dostal jednu, šel, vykopal v zemi (jámu) a peníze svého pána ukryl. Po delší době se pán těch služebníků vrátil a dal se s nimi do účtování. Přistoupil ten, který dostal pět hřiven, přinesl s sebou pět dalších a řekl: `Pane, pět hřiven jsi mi svěřil, hle – dalších pět jsem vydělal.' Pán mu řekl: `Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.' Přistoupil i ten, který dostal dvě hřivny, a řekl: `Pane, dvě hřivny jsi mi svěřil, hle – další dvě jsem vydělal.' Pán mu řekl: `Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.' Přistoupil pak i ten, který dostal jednu hřivnu, a řekl: `Pane, vím, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal: Měl jsem strach, a proto jsem šel a tvou hřivnu ukryl v zemi. Tady máš, co ti patří.' Pán mu odpověděl: `Služebníku špatný a líný! Věděl jsi, že sklízím, kde jsem nesel, a sbírám, kde jsem nerozsypal? Měl jsi tedy moje peníze uložit u směnárníků a já bych si při návratu vyzvedl i s úrokem, co je moje. Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven. Neboť každému, kdo má, bude dáno a bude mít nadbytek. Kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. A tohoto služebníka, který není k ničemu, hoďte ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů.'“

Další z Matoušových podobenství o připravenosti a schopnosti jednat. I tohle podobenství má svá úskalí, protože rozmnožit majetek, jak se to podařilo těm prvním dvěma, historicky nešlo poctivou cestou, nato to byly hodně velké peníze. Nejpoctivější byl v e skutečnosti asi ten, kdo hřivnu zakopal a pak vrátil. Ale ten dopadl nejhůř. Podobenství reflektuje majetkové zvyklosti tehdejší doby, ale jeho poselství je přece jen jinde.

To, co nám bylo svěřeno (a je lhostejné, kolik toho je), je nám svěřeno pro růst nás samých a tím i pro prospěch společnosti i církve. Důležité je jen to, abychom se sebou opravdu něco dělali, nikoliv se starat o množství či velikost svých talentů. Podobenství je výzvou pro všechny, kdo z komplexu méněcennosti či z lenosti nebo falešné pokory nerozvíjejí své dary a schovávají se za svou údajnou neschopnost, strach a omezenost prostředků či nepřízeň situace. Je třeba dělat věci, jak jdou, ne jak nejdou.