Úterý 5. 9. 2023 – 22. týden v mezidobí

1 Sol 5,1-6.9-11

Co se týká času a chvíle (příchodu Páně), není třeba, bratři, abychom vám o tom psali. Víte totiž sami velmi dobře, že onen den Páně přijde jako zloděj v noci. Až budou (lidé) říkat: „Je pokoj a bezpečí“, tu na ně znenadání přitrhne záhuba jako porodní bolesti na těhotnou ženu.

Nebudou moci uniknout. Ale vy, bratři, nejste ve tmě, že by vás ten den překvapil jako zloděj. Vy všichni jste přece synové světla a synové dne, noc ani tma nemá nad námi (právo)! Nesmíme se tedy oddávat spánku jako ostatní, ale naopak: zůstaňme bdělí a střízliví. Bůh nás přece neurčil k tomu, abychom propadli jeho hněvu, ale abychom získali spásu skrze našeho Pána Ježíše Krista, který za nás umřel, abychom my žili spojeni s ním, ať už živí, nebo mrtví. Proto se navzájem potěšujte a jeden druhému duchovně prospívejte, jak už to ostatně děláte.

Pavel pokračuje dál v tématu příchodu Páně. Je zbytečné se snažit zjistit čas, kdy tomu tak bude (tedy kdy nastane tzv. konec světa), ale je na místě žít v připravenosti, tedy v životní střízlivosti. Pavel ujišťuje své adresáty, že jsou syny světla, a proto se tak musejí chovat, tedy žít důstojným způsobem a nepropadat negativním jevům společnosti, což v tehdejší době představovaly všelijaké sexuální výstřednosti, pitky, hádky a rozbroje, zejména na veřejnosti. Být synem/dcerou světla znamená vést takový život, který mohou všichni vidět, který je na světle viditelný, život, který září a vydává svědectví. Aby to člověk dobře zvládl, je třeba i společenství, v němž se lidé navzájem drží a povzbuzují, v němž jsou si oporou.

Lk 4,31-37

Ježíš šel do galilejského města Kafarnaa a v sobotu tam učil. Žasli nad jeho učením, protože v jeho slově byla moc. V synagoze byl nějaký člověk, který měl v sobě nečistého ďábelského ducha. Ten vzkřikl velikým hlasem: „Co je ti po nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi: Svatý Boží!“ Ale Ježíš mu přísně rozkázal: „Mlč a vyjdi z něho!“ Zlý duch tím člověkem smýkl doprostřed a vyšel z něho, aniž mu ublížil. Na všechny padl úžas a říkali si mezi sebou: „To je něco! Svrchovanou mocí poroučí nečistým duchům, a vyjdou.“ Pověst o něm se roznesla po všech místech v tom kraji.

Ježíš uzdraví člověka ovládaného mocí zla, nečistým duchem. Na rozdíl od lidí nečistí duchové dobře vědí, kdo Ježíš je, ale Ježíš jejich svědectví odmítá. Lidé žasnou nad Ježíšovým učením, protože má v sobě ohromnou sílu, dynamiku, a žasnou též nad jeho mocí nad zlem. Je to stále táž síla, která jím proniká a z něj vychází, a to síla Boží.

I my můžeme žasnout nad Ježíšovým učením (to už jsme si téměř odvykli) a moc jeho slova se na nás projeví. Očistí nás i od našich nepatřičných myšlenek a přání, když je budeme přijímat do svého nitra, nejen do své hlavy. Z té se totiž brzo vykouří. Je třeba se tím slovem nechat zasáhnout. Ježíšovo slovo je i dnes účinné v boji se zlem, a to se zlem v nás samých i ve světě, jen je třeba se ho správně držet, žít z něho. Je třeba je meditovat, nechat se jím opravdu proniknout.