Čtvrtek 7. 9. 2023 -– 22. týden v mezidobí

Kol 1,9-14

Bratři! Od toho dne, kdy jsme (o vás) uslyšeli, nepřestáváme se za vás modlit a prosit (Boha), abyste dobře poznali jeho vůli (a aby se vám dostalo) všestranné moudrosti a duchovního pochopení.

Tak povedete život hodný Pána a budete se mu ve všem líbit: ponesete plody všech možných dobrých skutků a porostete v poznávání Boha. Jeho božská moc vám dá všestrannou sílu, abyste (všecky zkoušky) trpělivě vydrželi. Pak budete radostně děkovat Otci, že vás uschopnil k účasti na dědictví věřících ve světle. On nás totiž vytrhl z moci temnosti a převedl do království svého milovaného Syna. V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů.

Poznat Boží vůli neznamená nějaké mystické zážitky, hlas shora nebo něco podobného. Není to nějaká tajemná sudba, kterou člověk buď naplní a pak je v pohodě, nebo se nestrefí a pak je malér. Boží vůlí je posvěcení člověka a světa – a ona moudrost a pochopení, o nichž se zde mluví, ukazují cestu (v zásadě individuální), jak to člověk ve svém životě realizuje. Rozpoznat, čím člověk může přispět (a v tom se také sám skutečně realizovat) k růstu dobra a lásky na světě, je ponecháno jeho rozumu, intuici, cítění, schopnostem a možnostem. Když o to člověk vážně usiluje, pak při svém spojení s Bohem dostane sílu, aby překonával překážky. Ty má na cestě životem každý a je třeba se naučit je zdolávat.

Jestliže člověk žije život, který ho naplňuje (a to nemusí být nic zvláštního ani světoborného), neměl by zapomínat ani na to, že je na místě za něj děkovat.

Lk 5,1-11

(Jednou) stál Ježíš u Genezaretského jezera, lidé se na něho tlačili, aby slyšeli Boží slovo. Tu spatřil u břehu stát dvě lodě. Rybáři z nich vystoupili a prali sítě. Vstoupil na jednu z těch lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby trochu odrazil od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovení!“ Šimon mu odpověděl: „Mistře, celou noc jsme se lopotili, a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“ Když to udělali, zahrnuli veliké množství ryb, že se jim sítě téměř trhaly. Dali znamení společníkům v druhé lodi, aby jim přišli na pomoc, a ti přijeli. Naplnili obě lodě, až se potápěly. Když to Šimon Petr viděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: „Pane, odejdi ode mě: jsem člověk hříšný!“ Zmocnil se ho totiž úžas – a také všech jeho společníků – nad tím lovem ryb, které chytili; stejně i Zebedeových synů Jakuba a Jana, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se! Od nynějška budeš lovit lidi.“ Přirazili s loďmi k zemi, nechali všeho a šli za ním.

Vyprávění o zázračném rybolovu jsou v Novém zákoně dvě – u Lukáše a u Jana. Ježíš přikazuje Petrovi, poté co se vracejí z lovu ryb s prázdnou, aby spustil sítě a lovil, i když Petr byl profík a Ježíš v tomto ohledu laik. Petr je pokorný a udělá, co mu Ježíš nabízí, i když se mu to možná zdálo nesmyslné. Výsledek ho šokoval, takže si ani netroufal být s Ježíšem dál. Ale ten mu ukázal, oč vlastně šlo – o nové poslání Petrovo a dalších. Úlovek ryb toho byl symbolem, jakýmsi „vnadidlem“, aby se nebáli s Ježíšem jít.

Je nám třeba zajet na hlubinu, nebýt jen na povrchu. Pak se možná začnou dít věci, které ani netušíme. A co je tou hlubinou? Každý to musí podle svých možností najít a realizovat sám, ale určitě jde o hlubší a intenzivnější spojení s Bohem, o najití sebe, o realističtější pohled na sebe i svět, o vzdání se povrchností, ledabylostí.

Učedníci neváhali a vydali se na cestu s Ježíšem, následovali ho. I nás Ježíš zve a říká „neboj se“, i tebe volám, abys o mně vydával svědectví, aby lidé poznávali, že být se mnou je krásné a dobré.