Pondělí 11. 9. 2023 – 23. týden v mezidobí

Kol 1,24-2,3

Bratři! Teď sice pro vás trpím, ale raduji se (z toho), protože tím na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět (do plné míry) Kristových útrap; (má z toho prospěch) jeho tělo, to je církev.

Do jejích služeb jsem se dal, jak to bylo ve shodě s Božím darem, který mi Bůh svěřil, abych vám plně oznámil Boží slovo, totiž to tajemství, které bylo skryté od věků a od pokolení, ale které teď bylo odhaleno jeho věřícím: těm Bůh chtěl oznámit, jaké bohatství (božské) slávy je pro pohany v tomto tajemství, že Kristus je ve vás, naděje na věčnou spásu. O něm my kážeme, každého člověka napomínáme, každého člověka učíme s veškerou moudrostí, abychom každého člověka učinili dokonalým ve spojení s Kristem. O to usilovně pracuji a zápasím, jak mi on k tomu dává svou sílu a jak se ona ve mně mocně projevuje. Rád bych totiž, abyste si byli vědomi, jaké tvrdé boje svádím o vás, o Laodičany a tolik ostatních, kteří mě nikdy neviděli na vlastní oči. Chci je povzbudit v srdci, aby je pevně pojila láska, a dosáhli úplného poznání v celém jeho bohatství. Tak se dobře obeznámí s tím Božím tajemstvím, (totiž) o Kristu. V něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání.

Autor listu v „zastoupení“ Pavla hovoří o jeho nasazení pro církev. To nasazení bylo tak velké právě proto, že Pavel sám byl přesvědčen o tom, co kázal, že z toho on sám osobně žil. Ne každý je povolán, aby působil jako apoštol Pavel, ale každý je povolán k tomu, aby jeho slova a skutky byly v souladu. Autor tu hovoří jako by bylo třeba něco doplnit ke Kristově oběti, avšak jeho slova nejspíš znamenají, že v církvi pokračuje Kristus ve svém výkupném díle a Pavel se na tomto díle podílí svým nasazením svými útrapami. Tento výrok nejspíš svědčí o úctě, jíž se Pavel mezi svými pokračovateli těšil, o obdivu vůči jeho vydanosti pro díla evangelia, a to až k smrti. 

Pravý apoštol je zainteresován na životě těch, jimž evangelium hlásá, tedy na životě těch, s nimiž svůj život v Kristu spojil. To je znamením i každého opravdového pastýře.

Lk 6,6-11

Ježíš vešel v sobotu do synagogy a učil. Byl tam člověk s ochrnulou pravou rukou. Učitelé Zákona a farizeové si na (Ježíše) dávali pozor, zdali uzdravuje v sobotu, aby ho měli z čeho obžalovat. On však znal jejich myšlenky a řekl tomu muži s ochrnulou rukou: „Vstaň a postav se doprostřed.“ On vstal a postavil se tam. Ježíš jim řekl: „Ptám se vás: Smí se v sobotu jednat dobře, anebo zle: život zachránit, anebo zahubit?“ Rozhlédl se po všech kolem a řekl mu: „Vztáhni tu ruku!“ On to udělal, a ruka byla zase v pořádku. Oni však byli plní zuřivosti a umlouvali se, co by mohli Ježíšovi udělat.

Další z konfliktů mezi Ježíšem a strážci Zákona. Nejenom že se Ježíš staví proti formálnímu výkladu Zákona, který byl dán vyvolenému lidu na ochranu života celé pospolitosti, ale odhaluje, že vlastně o toho dotyčného člověka jeho odpůrcům vůbec nejde. Člověk a jeho vážný zdravotní problém se farizejům a zákoníkům stává pouhým prostředkem v kontroverzi s Ježíšem. Ježíšovi protivníci dobře vědí, že Ježíšovi jde o podstatu Zákona, totiž o zvěst o dobrém Bohu, který se ujímá člověka, který chce pro člověka život v plnosti, a to jim v dané situaci vadí, protože jim to vyráží zbraň z ruky, snižuje jejich důležitost, autoritu a kompetenci. Zákon, zjevená Boží vůle, se jim stává pouhým prostředkem ke zničení toho, kdo jim nevyhovoval, kdo jim vadil. Bůh je jimi de facto zneuctěn, protože jim slouží k manipulaci. Zákon byl dán ve prospěch člověka, nikoliv proti němu. Bůh nepotřebuje, aby byl chráněn nebo ctěn Zákonem, to potřebuje člověk. Zneužívat Boží zákon proti dobru člověka, tedy proti jeho smyslu, je hřích. To se snažil i Ježíš svým odpůrcům sdělit. A to je naštvalo především.

Toto schéma jednání se opakuje stále, je třeba si na ně dávat pozor i sám u sebe.