Úterý 12. 9. 2023 – 23. týden v mezidobí

Kol 2,6-15

Bratři! Jako jste přijali, že Kristus Ježíš je Pán, tak žijte dále ve spojení s ním, v něm buďte zakořeněni a na něm stavějte, utvrzení ve víře, jak jste v ní byli vyučeni, a nepřestávejte Bohu děkovat.

Dejte si pozor, aby vás nikdo nezotročil (tak zvanou) filosofií – je to jen klam a mam. Jsou to samé nauky lidské, (které se opírají) o prvopočátky světa, ne o Krista. A v něm totiž přebývá celá plnost božství tělesně, i vy jste v něm dosáhli plnosti. On je hlavou všech (andělských) knížat a mocností. V něm jste byli obřezáni, ovšem ne obřízkou provedenou lidskýma rukama, ale obřízkou Kristovou, která spočívá v úplném svlečení hmotného těla: křtem jste byli spolu s Kristem položeni do hrobu, a tím také zároveň s ním vzkříšeni, protože jste uvěřili v moc Boha, který ho vzkřísil z mrtvých. I vás, když jste byli mrtví pro své hříchy a když vaše tělo bylo neobřezáno, zase oživil zároveň s ním. Odpustil nám všecky hříchy, zrušil dlužní úpis, který svědčil proti nám svými předpisy, a nadobro ho zničil tím, že ho přibil na kříž. Knížata a mocnosti (pekla) odzbrojil, veřejně je vystavil potupě a křížem nad nimi triumfoval.

Autor varuje své adresáty před podléháním dobovým módním myšlenkovým trendům, různým zaručeným návodům na šťastný a úspěšný život, fake news, interpretacím skutečnosti a jejích problémů nedouky nejrůznějšího směřování. Víra v Krista, jemuž je podřízen celý svět, který zemřel a vstal z mrtvých ve prospěch obnovy veškerého stvoření, je silou, která člověka unese i ve velmi obtížných situacích. 

Kdo věří v Krista, už nepotřebuje různé obezličky. To neznamená, že se člověk nemůže zajímat o jiný světonázor, jiné myšlenkové proudy, nýbrž že má zůstat věrný své víře, i když dokáže ocenit přínos i jiných náboženských či filozofických systémů. Text je i varováním, aby člověk nepodléhal sebeklamu v sílu svého rozumu a poznání. 

Lk 6,12-19

Ježíš vyšel na horu, aby se modlil; a celou noc strávil v modlitbě s Bohem. Když se rozednilo, zavolal k sobě své učedníky a vyvolil z nich dvanáct, které nazval apoštoly: Šimona, kterého pojmenoval Petr, jeho bratra Ondřeje, dále Jakuba, Jana, Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, Jakuba Alfeova, Šimona, kterému říkali Horlivec, Judu Jakubova a Jidáše Iškariotského, který se stal zrádcem. (Ježíš) sestoupil (s hory) a zastavil se na rovině. A s ním velký zástup jeho učedníků a velké množství lidu z celého Judska, z Jeruzaléma i z tyrského a sidónského pobřeží. Přišli, aby ho uslyšeli a byli uzdraveni ze svých nemocí. Uzdravováni byli také ti, které trápili nečistí duchové. Každý z toho množství (lidí) se ho snažil dotknout, protože z něho vycházela síla a uzdravovala všechny. 

Než se Ježíš pustí do díla, které mu je svěřeno, a vybere si své spolupracovníky, tak se modlí, mluví s Otcem. Mohlo by se zdát, že to neměl zapotřebí, vždyť byl Božím synem. Ale jako skutečný člověk i on musel postupně dospívat ke svým rozhodnutím a potřeboval k tomu ztišení a komunikaci s Otcem. Volí si své spolupracovníky, nehodlá pracovat ve stylu „one man show“. Své poslání zahajuje velkým znamením – dary života a svobody pro ty, kdo byli souženi nemocí nebo svázáni nečistými silami a různými závislostmi. Ježíš je člověkem síly, energie. A to až dosud, i když si to nemůžeme bezprostředně empiricky ověřit. Ježíšovo slovo i jeho jednání uzdravuje ty, kdo se chtějí skutečně uzdravit.

Z Ježíšova postoje je možné se mnohé naučit – prostor ztišení, tzv. „nicnedělání“ je velmi důležitý nejen před velkými rozhodnutími, ale stále. Už jen proto, že dopřává nitru člověka i jeho hlavě, aby se věci v něm srovnaly. Druhé možné poučení je volba vhodných spolupracovníků a dělba práce. Nechtít být jediným důležitým není tak snadné, jak to vypadá. Je to krok askeze.