Středa 13. 9. 2023 – 23. týden v mezidobí

Kol 3,1-11

Bratři! Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co (pochází) shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co (pochází) shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu.

Ale až se ukáže Kristus, váš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě. Umrtvěte proto všechno, co je ve vašich údech pozemského: smilství, nečistotu, chlípnost, zlou žádostivost a chamtivost, která je modloslužbou; pro tyto věci přichází Boží trest na neposlušné lidi. (Tou cestou) jste kráčeli kdysi také vy, když jste v tom žili. Ale teď i vy to všechno odložte: hněv, prchlivost, zlobu, nactiutrhačné a ošklivé řeči ze svých úst. Neobelhávejte jeden druhého. Svlečte ze sebe člověka starého s jeho počínáním, a oblečte (člověka) nového, který se obnovuje k (správnému) poznání, aby se podobal svému Stvořiteli. Tady už není Řek nebo Žid, obřezaný nebo neobřezaný, barbar, Skyta, otrok nebo člověk svobodný; ale všecko a ve všem je Kristus.

Když se člověk dívá kolem sebe i v katolickém prostředí a přečte si tento text, tak si musí říci, že by autor zaplakal nebo musel napsat ještě něco ostřejšího. Křesťan má být primárně člověkem dobré vůle, pravdy, solidarity, přátelství a ochoty odpustit. Všechno to zlé jednání, jež v katalogu neřestí kritizováno, je označeno za modloslužbu, tedy za popření služby pravému Bohu a sloužení bohům falešným, zejména vlastnímu egu. Metafora oblečení nového člověka (jíž předchází svlečení toho starého) ukazuje, že člověk víry v Krista se zřekl egoismu a egocentrismu, aby byl plně k dispozici Bohu a lidem, aby se tak podobal Bohu v jeho zájmu o člověka a lásce k němu.

Lk 6,20-26

Ježíš se zahleděl na učedníky a řekl: „Blahoslavení, vy chudí, neboť vaše je Boží království. Blahoslavení, kdo nyní hladovíte, neboť budete nasyceni. Blahoslavení, kdo nyní pláčete, neboť se budete smát. Blahoslavení jste, když vás budou lidé nenávidět, když vás vyloučí (ze svého středu), potupí a vaše jméno vyškrtnou jako prokleté kvůli Synu člověka. Radujte se v ten den a jásejte, máte totiž v nebi velkou odměnu; vždyť stejně se chovali jejich předkové k prorokům! Ale běda vám, boháči, neboť (už) máte své potěšení. Běda vám, kdo jste nyní nasycení, neboť budete hladovět. Běda vám, kdo se nyní smějete, neboť budete naříkat a plakat. Běda, když vás budou všichni lidé chválit; vždyť stejně se chovali jejich předkové k falešným prorokům!“

Blahoslavenství Lukášova evangelia se obracejí na lidi na okraji společnosti, na ty, jimž chybí prostředky k důstojnému životu. Výzva k radosti nespočívá v glorifikaci jejich utrpení, nýbrž k vědomí, že Bůh je na jejich straně a že jejich srdce mu může být blízko, otevřené pro jeho milost. Oni nemohou spoléhat na lidské zajištění. Jejich odvaha spolehnout se na Boha a víra v jeho lásku mohou pro ně být zdrojem síly a radosti. Evangelista na rozdíl od autora Matoušova evangelia zde připojuje paralelní běda, varování pro ty, kteří mají vše, co potřebují, a proto si jsou sebejistí, pohrdají druhými, neboť shlížejí z výšky své hmotné zajištěnosti. Jejich nepokora a sebestřednost je jejich největším prokletím, jejich zkázou. Bohu záleží i na nich, proto to varování.