Sobota 23. 9. 2023 – 24. týden v mezidobí

1 Tim 6,13-16

(Milovaný!) Před Bohem, který všemu dává život, a před Kristem Ježíšem, který před Ponciem Pilátem vydal slavnostní svědectví, ti nařizuji: Uchovej nauku bez poskvrny a bez úhony až do slavného příchodu našeho Pána Ježíše Krista.

Ten (příchod) nám ukáže ve svůj čas blahoslavený a jediný Panovník, Král králů a Pán pánů. On jediný má nesmrtelnost a přebývá v nepřístupném světle. Nikdo z lidí ho neviděl, ani uvidět nemůže. Jemu (patří) čest a věčná moc! Amen.

Život je třeba posuzovat i z perspektivy věčnosti, definitivního určení člověka. Když člověk tuto dimenzi ztratí, velmi často přecení nebo naopak nedocení různé události svého života. Jedním z nejdůležitějších aspektů poslání člověka je předávání nosných životodárných tradic (obsahu víry) dalším generacím.

Lk 8,4-15

Když se (k Ježíšovi) sešel velký zástup a z mnoha měst k němu přicházeli, promluvil v podobenství: „Jeden rozsévač vyšel rozsévat. A jak rozséval, padlo některé zrno na okraj cesty; bylo pošlapáno a ptáci ho sezobali. Jiné padlo na skálu; vzrostlo sice, ale pak uschlo, protože nemělo vláhu. Jiné zrno padlo do trní; trní vzrostlo zároveň s ním a udusilo ho. Jiné padlo na dobrou půdu; vzrostlo a přineslo stonásobný užitek.“ A důrazně prohlásil: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“ Jeho učedníci se ho ptali, co to podobenství znamená. Odpověděl jim: „Vám je dáno znát tajemství Božího království, ale ostatním jen v podobenstvích, ‚aby se dívali, ale neviděli, slyšeli, ale nerozuměli‘. Toto podobenství znamená: Semeno je slovo Boží. Na okraji cesty, to jsou ti, kdo ho vyslechnou, potom však přichází ďábel a bere jim to slovo ze srdce, aby neuvěřili a nebyli zachráněni. Na skále, to jsou ti, kdo s radostí slovo přijmou, když ho slyší, nemají však kořen; na chvilku uvěří, ale v době pokušení odpadají. Co padlo do trní, to jsou ti, kdo ho vyslechnou, ale pak jdou a dusí ho starostmi, bohatstvím a požitky, takže nedozrají k užitku. Co je pak v dobré půdě, to jsou ti, kdo to slovo vyslechli a uchovávají ho v dobrém a upřímném srdci a s trpělivostí přinášejí užitek.“

Podobenství o rozsévači a jeho interpretace pro učedníky nabízejí důležité poselství: poznání víry se musí odrazit v lidském životě, vztah k Bohu není čistě soukromým osobním aktem zbožnosti, nýbrž musí vést k nesení plodů – ty mohou být různé (a evangelium podle Lk ani neříká, jako např. M 4,20 nebo Mt 13,23, že výnosy jsou různé) a různě veliké či významné, ale to není důležité. Charakteristika různých typů lidí, kteří slovo slyší a přijmou je, ale nakonec jen jedni přinesou užitek, je určitým varováním pro každého: emoce bez zakořenění, nadšení a jeho ztráta, když chybí podněty, povrchnost, nejrůznější starosti a zájmy, koníčky, majetek, to všechno může člověka odvádět od hloubky. Ale jen člověk, který má kořeny, který má stabilitu a ustojí i nepřízeň, který usiluje o vnitřní hloubku, nakonec přinese plody.

I dnes bychom podle tohoto podobenství mohli charakterizovat různé typy lidí z hlediska jejich zbožnosti, tedy vztahu k Bohu a jeho projevům navenek. Ale stále stejně pro všechny platí, jaké plody přinášejí bez ohledu na to, zda jsou to jásající nadšenci, konzervativci, liberálové, racionalisté, laici, řeholníci, kněží… Podle plodů se pozná dobrý či špatný strom. A přinášení plodů má jednu základní podobu: úctu a lásku k druhému člověku, ochotu pomoci. Jak zdůrazňuje autor Mt v 25. kapitole v podobenství o králi, který třídí ovce a kozly: Ježíš se zjevuje v těch, kdo jsou na okraji, kdo potřebují pomoc, kdo potřebují pozornost a úctu. Podobenství nemluví o kultu a dlouhých modlitbách, nýbrž o dobré praxi. A to platí i v našem podobenství o rozsévači.