Středa 4. 10. 2023 – 26. týden v mezidobí

Neh 2,1-8

V měsíci nisanu ve dvacátém roce vlády Artaxerxovy, když jsem byl pověřen službou u vína, vzal jsem víno a podal ho králi. Nikdy jsem před ním nebýval ztrápený. Tu mi král řekl: „Proč vypadáš tak ztrápeně? Vždyť nejsi nemocný! Bezpochyby se něčím trápíš.“

Velmi jsem se ulekl a řekl jsem králi: „Ať žije král navěky! Jak bych neměl vypadat ztrápeně, když město, kde jsou hroby mých otců, leží v troskách a jeho brány jsou zničeny ohněm?“ Král se zeptal: „Co si tedy přeješ?“ Pomodlil jsem se k Bohu nebes a odpověděl jsem králi: „Jestliže to král uzná za vhodné a jestliže tvůj služebník došel tvého zalíbení, propusť mě do Judska, do města, kde jsou hroby mých otců, abych ho znovu vystavěl.“ Král, vedle něhož seděla královna, se mě otázal: „Jak dlouho potrvá tvá cesta a kdy se vrátíš?“ Jakmile jsem udal určitý čas, králi se zalíbilo mě propustit. Řekl jsem tedy králi: „Jestliže to král uzná za vhodné, ať jsou mi dány doporučující listy pro místodržitele provincií za Eufratem, aby mi poskytli doprovod, dokud nepřijdu do Judska, a také list pro správce královských lesů Asafa, aby mi dodal dříví na trámy k branám tvrze při chrámu, na městské hradby i na dům, kde budu bydlet.“ Král mi je dal, neboť dobrotivá ruka mého Boha byla nade mnou.

Nehemiáš, potomek židovských exulantů v Babyloně, je vysokým úředníkem (královským číšníkem) perského velkokrále Artaxerxesa I., který panoval v letech 463-424 př. n. l. Nehemiáš jmenován místodržitelem v Judsku, jež bylo v té době perskou provincií (satrapií). Nehemiáš přišel do Judska kolem poloviny 5. stol. př. n. l. Společně s knězem Ezdrášem zreformovaly judskou společnost, zejména v Jeruzalémě. Nehemiáš se zasadil o určité sociální a politické reformy, Ezdráš pak zejména o reformy kultu a náboženského života.

Je správné umět využívat přízně společnosti ve prospěch dobré věci. To, že někdo má jiný pohled na svět, světonázor, nutně neznamená, že není schopen velkorysosti, štědrosti, pomoci druhému v dobré věci, i když ten je jinak nastaven. Tolerantní soužití a vzájemná pomoc prospívají většinou oběma stranám. A je dobře si všimnout, že Nehemiáš udělal jako Žid velkou politickou a společenskou kariéru u pohanského panovníka, aniž se zřekl svého židovství, svého přesvědčení.

Lk 9,57-62

Když Ježíš a jeho učedníci šli (do Jeruzaléma), cestou mu někdo řekl: „Půjdu za tebou všude, kam půjdeš.“ Ježíš mu však odpověděl: „Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu položil.“ Jiného zase vybídl: „Pojď za mnou!“ On však řekl: „Pane, dovol mi, abych napřed šel pochovat svého otce.“ Odpověděl mu: „Nech, ať mrtví pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a zvěstuj Boží království!“ A ještě jiný řekl: „Půjdu za tebou, Pane, jen mi dovol, abych se napřed rozloučil doma s rodinou.“ Ježíš mu však odpověděl: „Žádný, kdo položil ruku na pluh a ohlíží se za sebe, není způsobilý pro Boží království.“

Ježíš mezi lidmi rozlišuje, protože ví, co v nich je. Jednoho od bezprostředního následování odradí (zřejmě vyhodnotil, že dotyčný na to nemá nebo že jeho motivace není správná), druhé poměrně radikálně vybízí a naléhá na ně. Rozhodnutí jít s Ježíšem je zásadní a radikální. Dva ze tří, o nichž je řeč, chtěli jít za Ježíšem z vlastní iniciativy, ale jak se ukazuje, nebyli úplně připraveni zcela změnit svůj život. Pouze jednoho Ježíš vyzývá sám, a to s takovou naléhavostí, že ho nutí k překročení povinné úcty vůči zemřelému otci, a hned ho chce pověřit hlásáním Božího království.

Rozhodnutí z vlastní hlavy nemusí stačit, člověk může přecenit své síly, schopnosti a možnosti. Důležitá je také motivace. Avšak když člověk prožívá jistotu Božího volání, tak musí riskovat všechno, aby toto volání vyslyšel a byl Ježíšovým učedníkem tam, kdo ho Ježíš chce mít.