Pátek 13. 10. 2023 – 27. týden v mezidobí

Jl 1,13-15; 2,1-2

Oblékněte si smuteční roucha a plačte, kněží, naříkejte, služebníci oltáře, vstupte (do chrámu) a nocujte v žínicích, služebníci mého Boha, z domu vašeho Boha totiž zmizel obětní dar i úlitba.

Nařiďte půst, svolejte shromáždění, přiveďte starce, všechny obyvatele země do domu Hospodina, vašeho Boha, a volejte k Hospodinu: „Běda tomuto dni! Blízko je totiž Hospodinův den, přichází jako zkáza od Všemocného.“ Na Siónu zatrubte na polnici, křičte na poplach na mé svaté hoře, ať se třesou všichni obyvatelé země, neboť Hospodinův den přichází, už je blízko! Je to den temnoty a mlhy, den mraků a bouře. Jako se úsvit rozprostírá na horách, (tak přichází) lid mnohý a mocný, jakého nebylo od věků a ani podobného po něm nebude po léta všech věků.

Prorok Joel ohlašuje Boží soud, tzv. Den Hospodinův, jako den zúčtování. Proto je třeba, aby si, dříve než takový den nastane, všichni uvědomili svou zodpovědnost za stav společnosti, za situaci, v níž se nacházejí. Nejde jen o individuální zbožnost a mravnost, nýbrž o zodpovědnost za celek. Tu svým způsobem nesou všichni, samozřejmě diferencovaně, proto je třeba sebereflexe celému společenství, izraelské pospolitosti. Dnes bychom místo toho mohli dosadit církev.

Lk 11,15-26

Když Ježíš vyháněl zlého ducha z němého člověka, někteří ze zástupu řekli: „Vyhání zlé duchy s (pomocí) Belzebuba, vládce zlých duchů!“ Jiní ho pokoušeli a žádali od něho znamení z nebe. On však znal jejich myšlenky, a proto jim řekl: „Každé království proti sobě rozdvojené zpustne a dům na dům padne. Je-li tedy i satan v sobě rozdvojen, jak obstojí jeho království? Říkáte totiž, že vyháním zlé duchy s (pomocí) Belzebuba. Jestliže já vyháním zlé duchy s (pomocí) Belzebuba, s čí (pomocí) je vyhánějí vaši synové? Proto oni budou vašimi soudci. Jestliže však vyháním zlé duchy prstem Božím, pak už k vám přišlo Boží království. Dokud ozbrojený silák hlídá svůj dvůr, jeho majetek je v bezpečí. Přepadne-li ho však někdo silnější a přemůže ho, vezme mu jeho zbraně, na které spoléhal, a jeho kořist rozdá. Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje! Když nečistý duch vyjde z člověka, potuluje se po pustinách a hledá odpočinutí. Když nenajde, řekne si: `Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.' Přijde a nalezne ho vyčištěný a vyzdobený. Tu jde, přibere si sedm jiných duchů, horších, než je sám, a vejdou a usadí se tam. Konce toho člověka jsou horší než začátky.“

Je pozoruhodné, jak Ježíšovy dobré mocné skutky vadily mnoha lidem v jeho okolí. A tak je začali snižovat, když už je nemohli popřít, tak je interpretovali negativně. Ježíšovy zázraky, mocné skutky, odkazovaly především na moc, kterou měl od Otce, byly znamením Boží království. Jejich desinterpretace jako projevu spojení se zlým duchem byla opravdu zlá, ale i nesmyslná.

Takové jednání se děje i dnes, možná ne tak vyhroceně, z různých důvodů – nejčastěji ze závisti nebo nenávisti. Zejména, když jde o člověka, který je (nám) nesympatický nebo jím pohrdáme.