Sobota 6. 1. 2024– svátek Zjevení Páně (Tři králové)

Iz 60,1-6

Vstaň, rozsviť se, Jeruzaléme, neboť vzešlo tvé světlo a Hospodinova velebnost září nad tebou! Hle, tma zahalí zemi a temnota národy, nad tebou však zazáří Hospodin, jeho velebnost se zjeví nad tebou. Národy budou kráčet v tvém světle a králové v tvé vycházející záři. Rozhlédni se kolem a podívej se: ti všichni se shromáždili, přišli k tobě. Zdaleka přicházejí tvoji synové, na zádech jsou přinášeny tvoje dcery. Spatříš to a zazáříš, radostí se zachvěje a rozšíří tvé srdce, neboť tě zaleje bohatství moře, poklady národů přijdou k tobě. Záplava velbloudů tě přikryje, dromedáři z Midjanu a Efy, přijdou všichni ze Sáby, přinesou zlato a kadidlo, rozhlásí Hospodinovu chválu.

Útěšná vize následovníka historického proroka Izajáše pravděpodobně po návratu Izraele z babylonského zajetí. Temnota sice zahaluje zemi, ale nad tím vším září Hospodinovo světlo tak, jako září slunce nad mraky, i když ze země není vidět. Prorok je přesvědčen, že dobro zvítězí a čas spásy, byť zatím jen v pozemských podmínkách, nastane. Čas spásy znamená sjednocení národů v dobrém, v úctě k Bohu. Ta se ovšem projevuje především v solidaritě, přátelství a lásce mezi lidmi nejrůznějšího původu, statusu i vyznání. Vzájemný respekt je výrazem úcty k Bohu, protože on si nepřeje nic jiného než dobro.

Ef 3,2-3a.5-6

Slyšeli jste, že Bůh mě pověřil pracovat pro vás na díle milosti. Ve zjevení mi totiž bylo oznámeno to tajemství. V dřívějších pokoleních to lidé nevěděli, ale nyní to bylo odhaleno (z osvícení) Ducha jeho svatým apoštolům a kazatelům mluvícím pod vlivem vnuknutí: že totiž také pohané mají stejná dědická práva, že jsou údy téhož těla a že stejně i jim platí ona zaslíbení skrze Ježíše Krista, (když uvěří kázání) evangelia.

Tajemství, o němž autor Listu Efezanům mluví, je tajemství univerzální platnosti evangelia, tajemství univerzální Boží lásky.je úkolem Ježíšových učedníků participovat na této univerzalitě, opustit úzkoprsé vymezování se a otevřít se všem ve snaze zprostředkovat jim Boží nabídku.

Mt 2,1-12

Když se Ježíš narodil v Betlémě v Judsku za času krále Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: "Kde je ten narozený židovský král? Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme se mu přišli poklonit." Když to uslyšel král Herodes, ulekl se a s ním celý Jeruzalém. Svolal všechny velekněze a učitele Zákona z lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Řekli mu: "V Betlémě v Judsku, neboť tak je psáno u proroka: ‚A ty, Betléme v judské zemi, nejsi vůbec nejmenší mezi judskými předními městy, protože z tebe vyjde vládce, který bude panovat mému izraelskému lidu.‘" Tehdy si Herodes tajně zavolal mudrce a zevrubně se jich vyptal na dobu, kdy se ta hvězda objevila, poslal je do Betléma a řekl: "Jděte a důkladně se na to dítě vyptejte. Až ho najdete, oznamte mi to, abych se mu i já přišel poklonit." Když krále vyslechli, vydali se na cestu. A hle – hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. Ve snu dostali pokyn, aby se k Herodovi už nevraceli, proto se vrátili do své země jinou cestou.

Mudrci od Východu, tedy pohanští vědci-astrologové tehdejšího světa, přicházejí se poklonit někomu, o němž nic nevědí, a jen na základě svého poznání tuší, že jde o někoho významného. Vědecké poznání zde vede k úctě před tajemstvím Božího zjevení. Tito pohané, kteří odhalují pravdu na základě svého poznání, což je naplňuje úctou a radostí, se setkávají s někým, kdo pravdu může znát, ale je mu lhostejné, resp. se jí zuby nehty brání. Herodes Veliký je zde představen jako klasický manipulátor, který neváhá si sloužit lží, protože se bojí o sebe.

Pravda není k vlastnění, pravda se ve své celosti otevírá těm, kdo ji opravdu hledají, kdo si jí váží, kdo jsou ochotni pro ni podniknout i dalekou cestu. Jednání mudrců je i výzvou pro skutečné nezaujaté vědecké bádání. Pravda se zjevuje – mudrcům se zjevila v celé lidské kráse, neboť nešlo o nějakou pravdu abstraktní, nýbrž o konkrétní osobu. Vědecké poznání musí být proniknuto úctou k pravdě, pak teprve vede dál, vede k rozvoji člověka i společnosti.

Mudrci nalézají toho, o němž se dozvěděli na základě svého poznání, a v úctě se mu klanějí a přinášejí symbolické dary, jež ukazují jeho význam – ono malé dítě je slíbeným královským mesiášem. Mudrci přinesli dary, to nejlepší, co měli. Největším darem byli ovšem oni sami, protože přišli, protože se poklonili, protože hledali pravdu tak dlouho, až ji našli. Zároveň jsou dost citliví na znamení situace, proto neváhají se Herodovi vyhnout a vrátit se jinou cestou.

Ve starověku bylo narození významného člověka spojováno s objevením hvězdy, jak o tom mluví např. Josephus Flavius ve svých Židovských starožitnostech (narození císaře Vespasiána).

Občas se stává, že hodnoty, např. křesťanství, vnímají, chápou, respektují a také si jich váží více lidé odjinud, nenáboženští, než příslušníci daného náboženského systému. A z úcty k těmto hodnotám obětují leccos ze svého života. To je výzvou i pro nás, abychom nebyli jako Herodes a vzdělanci v Jeruzalémě, kteří sice vědí, ale nekonají.