Pondělí 8. 1. 2024 – 1. týden v mezidobí

1 Sam 1,1-8

Byl jeden muž z Ramataimu, Sufovec z efraimských hor, jménem Elkana, syn Jerochama, syna Elihuova, syna Tochuova, syna Sufova, Efraimita. Měl dvě ženy: jednu jménem Anna a druhou jménem Pennina. Pennina měla děti, Anna však děti neměla. Ten muž chodíval každoročně ze svého města vzhůru do Silo poklonit se Hospodinu zástupů a obětovat mu; Hospodinovými kněžími tam byli dva synové Eliovi, Chofni a Pinchas. Jednoho dne Elkana obětoval.

Obvykle dával své ženě Peninně a všem jejím synům a dcerám jejich díly, Anně však mohl dávat jen jeden díl; ale Annu miloval, i když její lůno učinil Hospodin neplodným. Její sokyně však jí působila mnoho trpkostí; urážela ji, že Hospodin učinil její lůno neplodným. Tak se dálo rok co rok; kdykoli chodívali vzhůru do Hospodinova domu, takhle ji roztrpčovala. Tentokrát se Anna dala do pláče a nejedla. Tu jí řekl její muž Elkana: "Anno, proč pláčeš? A proč nejíš? A proč se trápíš ve svém srdci? Nemám pro tebe větší cenu než deset synů?"

V Silo bylo první kultovní místo s archou po dobytí Kanaánu, jak ho (odlišně od historické reality) líčí kniha Jozue. Jeruzalémský chrám v té době ještě neexistoval. Proto Elkana putuje se svými manželkami do Sila, kde je podle Božího příkazu na místě se klaně Hospodinu a přinášet oběti. Mnohoženství bylo v té době dovolenou formou manželského soužití (ostatně židovský Talmud ho teoreticky nevylučuje dodnes). Elkana miluje více svou ženu Annu, která je však neplodná. To je téměř klasické schéma, jež připomíná např. praotce Jákobas manželkou Leou a Ráchel, jež také zůstává dlouho neplodná. Neplodnost bývala chápána jako výraz Božího nepožehnání, a tak se Anna (Chana) řadí k významným ženám Starého zákona, jako byly např. Sára, Rebeka i Ráchel, žena Manoachova, jež přesahují až do Nového zákona (Alžběta a Zachariáš). Narození potomka pak je chápáno jako Boží zásah, protože jde o potomka, který nese speciální boží vyvolení a poslání. To, co se v lidských očích jeví jako výraz nepřízně, může být jistým Božím záměrem, může být situací milosti, která přinese mnoho dobra pro ostatní lidi. Než se ovšem z takové situace stane situace milosti, může to pro toho, kdo jí prochází, být velmi obtížné, náročné, může ho to stát mnoho slz a utrpení. Boží cesty jsou skutečně nevyzpytatelné.

Mk 1,14-20

Když byl Jan (Křtitel) uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: "Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu!" Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak loví v moři; byli totiž rybáři. Ježíš jim řekl: "Pojďte za mnou, a udělám z vás rybáře lidí!" Ihned nechali sítě a následovali ho. Když popošel o něco dále, uviděl Zebedeova (syna) Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi spravují sítě; a hned je povolal. Zanechali svého otce Zebedea s pomocníky na lodi a odešli za ním.

S Ježíšem nastává nová epocha, naplnění času. Jan Křtitel hlásal Boží soud, Ježíš hlásá příchod Božího království, tedy pozitivní příkon Boží k vyvolenému lidu. Toto hlásání je radostnou zvěstí, evangeliem. Požadavek obrácení, tedy změny smýšlení, není orientován na vyznání hříchů, jako tomu bylo u Jana, nýbrž na přijetí oné radostné zvěsti. Ta je bezprostředně spojena s Ježíšem. Změnit smýšlení neznamená primárně sypat si popel na hlavu, nýbrž uvěřit v novou budoucnost, je tedy obrácením z minulosti do budoucnosti. To znamená i opuštění nesprávného a hříšného jednání, ale je především pozitivní orientací dopředu, směrem k Bohu, který se člověku nově nabízí.

Ježíš také zároveň povolává své učedníky. Chce žít ve společenství, chce se o svůj život dělit s lidmi. Oslovení bratři Šimon a Ondřej i Jan a Jakub Zebedeovi neváhají a vydávají se na cestu s Ježíšem. Není snadné nechat svou minulost za sebou a jít do neznáma, s člověkem, kterého také příliš neznali. Ale oni se odvážili. Evangelium to líčí velmi jednoduše, ale ve 3. kapitole se dozvídáme, že si je extra vyvolil, tedy svých 12 učedníků (v Lk 6,12 je toto vyvolení dokonce spojeno s Ježíšovou celonoční modlitbou), tedy nebylo to rozhodnutí samotných učedníků. Oni své vyvolení přijali. Dnes je třeba být opatrným při následování nejrůznějších guru a používat rozum a zkušenost. Ježíšovi učedníci zakusili moc, kterou Ježíš působil, a dobro, které šířil kolem sebe. To se o mnohých dnešních vůdcích různých sekt říci nedá. Evangelistovi jde o to zdůraznit, že učedníci neváhali, a povzbudit čtenáře ke stejné odvaze jít za Ježíšem, stát se jeho učedníkem.