Čtvrtek 11. 1. 2024 – 1. týden v mezidobí
1 Sam 4,1-11
V těch dnech se shromáždili Filišťané, aby vedli válku proti Izraeli, a Izrael vytáhl do boje proti Filišťanům a utábořil se u Eben-Ezeru, kdežto Filišťané se utábořili v Afeku. Filišťané se seřadili proti Izraeli, rozpoutal se boj a Izrael Filišťanům podlehl; padlo jich v boji na poli kolem čtyř tisíc. Když se lid vrátil do tábora, přední muži Izraele pravili:
"Proč jen nás Hospodin dal dnes porazit od Filišťanů? Vezměme si ze Sila Hospodinovu archu, ať přijde mezi nás a vysvobodí nás z rukou našich nepřátel!" Lid tedy poslal do Sila, aby odtamtud byla přinesena archa Hospodina, který trůní na cherubech; s archou byli dva Eliovi synové, Chofni a Pinchas. Jakmile přišla Hospodinova archa do tábora, celý Izrael se dal do velikého křiku, až se země třásla. Když Filišťané uslyšeli takový křik, řekli: "Co znamená tenhle veliký křik v hebrejském táboře?" Když Filišťané zvěděli, že do tábora přišla Hospodinova archa, polekali se a pravili: "Jejich bůh přišel do tábora", a volali: "Běda nám! Běda nám! Kdo nás zachrání z ruky tohoto mocného boha? Neboť nic takového dosud nebylo! To je ten bůh, který bil Egypt všemi ranami na poušti. Filišťané! Vzchopte se a vzmužte se, nechcete-li se stát otroky Hebreů, jako oni byli otroky vašimi. Vzmužte se a bojujte!" Filišťané se pak dali do boje a Izraelité byli poraženi, takže každý utekl do svého stanu. Porážka byla převeliká; z Izraele padlo třicet tisíc pěšáků; Hospodinova archa byla ukořistěna a oba Eliovi synové, Chofni a Pinchas, zahynuli.
Klasická ukázka snahy manipulovat Bohem. Ta samozřejmě nevyšla. Hospodin neřeší za člověka jeho problémy a snaha ho k tomu donutit, snaha získat si výhodu bez práce, se vesměs míjí účinkem. Izraelité nedělali, co měli, a protože prohrávali, domnívali se, že to za ně může vyřešit Hospodin, resp. jeho kultický posvátný objekt – archa. I z Hospodina a posvátných předmětů lze učinit modlu. Představa, že samotný kultický předmět může způsobit zázrak, je modloslužebná. Posvátné předměty odkazují na Boha a mají sílu jen jako tento odkaz na Boží přítomnost. Člověk se skrze ně může setkávat s Bohem (event. svatými), ale nikdy nesmí obraz, symbol, zaměnit za Boha samotného.
Klasickým příkladem nepochopení jsou ikony. Ikony ve východní spiritualitě jsou chápány jako svaté obrazy, skrze něž může člověk vstoupit do komunikace se svatými. Člověk neadoruje obraz, ale skrze něj realitu „za“ ním. Proto nejsou realistické jako západní náboženské obrazy, nýbrž se drží předepsaného kánonu zobrazení včetně barev. Ikona nikdy nezobrazuje přímo Boha.
Mk 1,40-45
K Ježíšovi přišel jeden malomocný a na kolenou ho prosil: "Chceš-li, můžeš mě očistit." Ježíš měl s ním soucit. Vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl mu: "Chci, buď čistý!" A hned od něho malomocenství odešlo a byl očištěn. Ježíš ho hned poslal pryč a přísně mu nařídil: "Ne abys někomu o tom říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a přines oběť za své očištění, jak nařídil Mojžíš – jim na svědectví." On odešel, ale začal to horlivě rozhlašovat a tu událost rozšiřovat, takže (Ježíš) už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstával venku na opuštěných místech. Ale přesto k němu chodili lidé odevšad.
Ježíš uzdraví malomocného člověka. Pod označením malomocenství se v tehdejší době ukrývaly různé přenosné kožní choroby, nejen lepra. Kněží rozhodovali o tom, zda je člověk vyléčený nebo ne (srov. Lv 13,38-14,32). Malomocenství vylučovalo člověka ze společnosti, takový člověk se musel držet stranou lidí a byl totálně odkázán na jejich milosrdenství. Ježíš onomu malomocnému vrátí život, protože ho vrátí do společenství, ale nechce, aby se z toho stala senzace, nechce být považován za divotvůrce, protože jeho poslání je jiné. Navíc respektuje ustanovení Zákona a pravidla své společnosti a uzdraveného pošle za patřičnou autoritou – knězem. Jenže onen malomocný není s to mlčet. Po pravdě řečeno to ani moc nešlo, protože jeho návrat do společnosti byl nápadný. Ze své radosti nerespektuje Ježíšův příkaz (dávno na něj zapomněl), tím ovšem komplikuje Ježíšovi jeho poslání. Je tak zaujat sám sebou, že Ježíšovo přání zcela přehlíží. Možná se o to chtěl podělit, ale ve skutečnosti dělal účet bez hostinského. Ježíše se na dovolení takto jednat neptal. Ježíš nemůže do města a lidé ho vyhledávají (bodejť by ne) všude, protože je mnoho potřebných. Jenže Ježíš má i jiné poslání.
I když je jednání dotyčného uzdraveného pochopitelné, přesto ukazuje na to, co se člověku občas stává – je tak soustředěn sám na sebe, na svou radost, na nové možnosti, na pozornost, kterou mu daná situace přináší, na svou potřebu se o zkušenost podělit, že zapomíná na své závazky, na dané slovo vůči tomu, kdo mu pomohl, na vděčnost, úctu ke svobodě toho druhého (v příběhu Ježíše) a zodpovědnost.
