Úterý 16. 1. 2024 – 2. týden v mezidobí

1 Sam 16,1-13

Hospodin řekl Samuelovi: "Jak dlouho se budeš rmoutit pro Saula kvůli tomu, že jsem ho zavrhl, aby nebyl králem nad Izraelem? Naplň svůj roh olejem a jdi! Posílám tě k Jesseovi, Betlémanu, protože jsem si vyhlédl krále mezi jeho syny." Samuel odpověděl: "Jak mohu jít? Saul se to dozví a zabije mě."

Hospodin řekl: "Vezmi s sebou tele a řekneš: `Přicházím obětovat Hospodinu.' Jessea pozveš k oběti a já ti ukážu, co máš dělat: pomažeš mi, koho ti označím." Samuel tedy vykonal, jak mu řekl Hospodin, a odebral se do Betléma. Starší města mu znepokojeni šli naproti a řekli: "Je tvůj příchod pokojný?" Odpověděl: "Pokojný. Přišel jsem obětovat Hospodinu. Posvěťte se a pojďte se mnou k oběti." Posvětil též Jessea a jeho syny a pozval je k oběti. Když přišli a spatřil Eliaba, řekl si: "Jistě, tenhle je před Hospodinem jeho pomazaný." Hospodin však řekl Samuelovi: "Nevšímej si jeho vzhledu ani jeho vysoké postavy, neboť ho vylučuji. Nedívám se totiž jako člověk: člověk soudí podle zdání, Hospodin vidí do srdce." Tu Jesse přivolal Abinadaba a předvedl ho před Samuela. On řekl: "Ani toho Hospodin nevyvolil." Jesse předvedl Šammu. I řekl: "Ani toho Hospodin nevyvolil." Jesse předvedl před Samuela sedm svých synů, ale Samuel řekl: "Mezi nimi Hospodin nevyvolil nikoho." A zeptal se: "Jsou to již všichni chlapci?" Jesse odpověděl: "Ještě je nejmladší, ten pase stáda." Samuel tedy řekl Jesseovi: "Pošli pro něho, neboť nesedneme k jídlu, dokud sem nepřijde." Poslal tedy a uvedl ho: byl plavovlasý, s krásnýma očima a milého vzhledu. Tu řekl Hospodin: "Nuže, pomaž ho; to je on." Samuel vzal roh s olejem a pomazal ho uprostřed jeho bratrů. Od toho dne i nadále působil s Davidem Hospodinův duch. Samuel vstal a odešel do Ramy.

Samuel, který pomazal Saula na krále, je jeho odmítnutím ze strany Hospodina, zarmoucen. Vždyť Saul byl Božím vyvoleným. Jenže vyvolení neznamená automatickou ochranu a zaručenou bezúhonnost. Vyvolení je především povoláním ke službě, je to pověření úkolem, proto byl i Saul, který v tomto úkolu selhal, nahrazen někým jiným, resp. jeho dynastie nepokračovala dál. Když srovnáme vyvolení Saula, který je představen jako urostlý muž, válečník, s vyvolením Davida, tak vidíme nápadný rozdíl. Místo Saula si volí Bůh nedospělého člověka, Davida, chlapce, který v očích ostatních ničím zvláštním nevyniká. Odmítá všechny, kdo by se podle lidských představ mnohem lépe hodili na takovou funkci. Bůh má jiná kritéria než Samuel, než lidé. Ale ani pro Davida to neznamená nějaký automatismus úspěchů a pohodlného života.

Vyvolení není odměna, je to zcela nezasloužený akt Boží lásky a důvěry, je to skutečně pověření k prosazování Boží vůle, tedy lásky a milosti, v rámci pozemské reality. Vyvolení dává vyvoleným zvláštní důstojnost, avšak ne nárok na vyvyšování se nad ostatními. Je to povolání k ochotnému naslouchání, hledání a realizaci Božích záměrů v tomto světě. Jako křesťané jsme všichni vyvolení, tedy pověření tímto úkolem.

Mk 2,23-28

Jednou v sobotu procházel (Ježíš) obilím. Jeho učedníci začali cestou trhat klasy. Farizeové mu řekli: "Hle, proč dělají, co se v sobotu nesmí?" Odpověděl jim: "Nikdy jste nečetli, co udělal David, když byl v nouzi a měl hlad on i jeho družina? Jak vešel do Božího domu - bylo to za velekněze Abiatara - a jedl posvátné chleby, které smějí jíst jenom kněží, a dal i své družině?" A řekl jim: "Sobota je pro člověka, a ne člověk pro sobotu. Proto je Syn člověka pánem i nad sobotou!"

Putování s Ježíšem nebylo zrovna procházkou růžovým sadem. Učedníci a nepochybně i Ježíš sám trpěli hladem, takže vydrolovali klasy. Když si to člověk představí, jak museli být hladoví – jíst zrní není nic moc. A farizejové, soustředění na dodržování předpisů (a ty o sobotním klidu byly v obzvláštní úctě), je kritizují. Tak trochu absurdní, necitlivé, nesolidární. Místo pomoci odsudek! Ježíš argumentuje z Písma, aby dokázal, že v čas nouze má lidský život přednost před předpisy, jakkoliv ty se vztahují k tomu nejposvátnějšímu, totiž k úctě k Bohu. Svým výrokem „Sobota je pro člověka, a ne člověk pro sobotu“ poukazuje na falešné pojetí soboty a úcty k Bohu. Sobota má být dnem radosti z Boha, dnem odpočinku, nabráním sil, obnovením života, proto je nesmyslné ji stavět do protikladu se situací, kdy člověk potřebuje to nejzákladnější, aby mohl žít – najíst se.

Předpisy jsou důležité a je na místě je dodržovat. Ale člověk musí poznávat jejich smysl. A má právo rozhodnout se k jejich formálnímu nedodržení, aby naplnil jejich smysl. Je to zodpovědností člověka, aby vyhodnotil, zda v dané situaci je možné předpis či zákon formálně překročit, aby zůstal zachován jeho smysl. Tupé respektování nařízení dělá z lidí manipulovatelné ovce.